Ovšem všechno má svůj rub i líc, takže budou-li prázdninové dny příjemně teplé, vinohradníci budou muset zaměřit pozornost na houbové choroby. Je to tak?
Jistě. Červencová „ochranářská“ aktivita je velmi podobná té, kterou jsme vykonávali v červnu. Podle průběhu počasí se mohou objevovat příznaky nám už známých onemocnění. V případě delší periody suchého počasí je nutné při kontrole révových keřů zaměřit pozornost na padlí. Fakt, že by mohlo škodit, může napovědět jeho výskyt také na jiných druzích rostlin, např. na růžích, angreštech nebo i na mahonii. Může být celá pokrytá „moučnatým“ povlakem padlí. Sice v těchto případech jde o jiný druh padlí nežli padlí révové, nicméně jeho projevy a škodlivost jsou téměř stejné – napadená pletiva dále nerostou. V tomto měsíci padlí nejvíce škodí na narůstajících bobulích, a pokud není eliminováno vhodným postřikem, může zlikvidovat celou úrodu. Zde je vidět „pomoučení“ listů způsobené padlím révy:
A zde je vidět hrozen masivně napadený padlím révy:
Pokud červenec provázejí časté srážky, nemusíme se padlí příliš obávat, protože to, jak jsme si již řekli dříve, trvalé deště nesnáší. O to víc musíme hlídat plíseň révy neboli peronosporu, které se daří ve vlhku. Ta poškozuje samozřejmě stále listy a také bobule před kvetením, ale i po něm. Mladé hrozny pak zasychají a zčernalé zůstávají na keřích. Zde je vidět list napadený plísní révy („olejovitá“ skvrna):
Jaké chemické přípravky budou v tomto měsíci pro jednotlivá onemocnění nejvhodnější?
Je možné znovu nasadit ty, které jsme použili při předcházejícím ošetření. Časté používání chemických přípravků však s sebou nese nebezpečí, že si na ně původci houbových chorob zvyknou. Přípravky tak přestávají účinkovat. Zvláště při několikrát opakovaných zásazích se tedy přípravky musejí střídat, zejména pak ve druhé polovině vegetace. V souvislosti s používáním chemických přípravků na ochranu před chorobami a škůdci musím upozornit na jednu velmi důležitou věc, a to na ochranné lhůty. Věřím, že většina pěstitelů ví, o co se jedná, ale vzhledem k závažnosti tématu se o tom zmíním.
Každý povolený chemický přípravek na ochranu rostlin před tím, nežli je povolen, musí projít přísnými testy, kterými se zkoumá vliv konkrétní účinné chemické látky na životní prostředí, na ostatní organismy včetně člověka, na včely, na vodní zdroje apod. Teprve pak se smí vyrábět, prodávat a používat. Toto povolení má pro jednotlivé konkrétní přípravky od konkrétních výrobců omezenou účinnost, proto se po čase jejich výroba a prodej zastavuje a objevují se na trhu jiné. Při zahájení výroby chemického přípravku musí být vypracován tzv. bezpečnostní list, kde se uvádí, čím účinná látka konkrétně škodí, jak s přípravkem pracovat, jak likvidovat jeho zbytky a obaly apod. Základní informace z bezpečnostního listu musí být uvedeny také na obalu přípravku. Jedním z nejdůležitějších údajů pro pěstitele je tzv. ochranná lhůta. To je doba určující, jak dlouho po aplikaci prostředku se zemědělské produkty nesmí sklízet. Teprve po jejím uplynutí by měla být sklizeň zahájena. Stanovením délky ochranné lhůty je garantováno, že po jejím uplynutí by přípravek neměl již působit negativně na životní prostředí, potažmo na člověka. Proto by si měl každý ve vlastním zájmu ochrannou lhůtu zjistit před použitím přípravku, nejlépe před jeho nákupem, a samozřejmě by ji měl dodržovat.
Měl by ji dodržovat... Jak je tomu v praxi?
Profesionální pěstitelé (a teď mluvím o zemědělcích obecně) jsou v této záležitosti kontrolováni státem. Platí pro ně legislativní předpisy, které nařizují, jak mají k používání chemických prostředků v zemědělství přistupovat. Musí být registrováni jako zemědělci, musí projít školeními a zkouškami a teprve poté mohou chemické přípravky ve větších množstvích nakupovat, uskladňovat a používat. Musí se vést pečlivá evidence jejich spotřeby včetně data aplikace. Dokonce se zapisují i údaje o aktuálním počasí, především teplota a síla větru. A registrovaní pěstitelé jsou také příslušným úřadem kontrolováni, pochopitelně včetně dodržování ochranných lhůt.
Ovšem drobní pěstitelé z řad zahrádkářů nejsou evidováni jako zemědělci a proto pod kontrolu státu nespadají. Většinu svých pěstitelských produktů však zkonzumují sami, nebo svými výpěstky obdarovávají rodinné příslušníky a přátele. Mají tedy velký zájem používat chemické přípravky předepsaným způsobem, aby sami sobě škodili co nejméně. Ostatně v drobném prodeji ani nejsou k mání razantnější a tedy škodlivější přípravky.
V příbalovém letáku Mospilanu 20 SP najdete veškeré potřebné informace – složení, škodlivost, dávkování, ochrannou lhůtu, bezpečnostní opatření, likvidaci, skladování a první pomoc.
Plstnatost révy vinné (erinózu) způsobuje roztoč vlnovník révový (Colomerus vitis). Na horní straně čepelí listů se tvoří nápadně vypouklé, různě velké, zeleně nebo červeně zbarvené puchýře, na rubu vyplněné hustou plstí (erineum), v níž roztoči žijí. Škodlivost vlnovníka révového je malá, jde spíš o estetickou vadu. Vlnovník (vlnovníkovec) je velice drobný roztoč (jen 0,16 mm) patrný jen pod mikroskopem. Přezimuje ve stadiu dospělců v puklinách kůry nebo pod šupinami pupenů. Postřik se provádí jen v místech, kde byly v předcházejícím vegetačním období zaznamenány příznaky onemocnění. Sirnaté přípravky, jako je například Kumulus WG, případně i akaricidy, například Omite 570 EW, Sanmite 20 WP a další, se aplikují na jaře při rašení a po vyrašení révy (jsou plně účinné při teplotách nad 15 °C). Postřik se opakuje podle potřeby ještě dvakrát ve dvoutýdenních intervalech. Postřik omezí i případné napadení sviluškou chmelovou a ovocnou.
Jde o postřikový insekticidní přípravek ve formě suspenzního koncentrátu pro ředění vodou určený primárně k ochraně řepky olejky, jabloní, třešní, višní, slivoní a brambor proti žravým a savým škůdcům.
Škodlivost
Přípravek Calypso je zdraví škodlivý pro člověka. Bezpečný pro včely a při dodržení aplikačních doporučení bezpečný pro ptáky a zvěř. Pro ryby je tento přípravek škodlivý.
Použití
Přípravek se přidává za stálého míchání nebo za pohybu míchadel. Ředí se vodou v poměru 2 ml na 5 litrů vody. Pro aplikaci se používá tryska určená k aplikaci velkých objemů vody až do bodu stékání. Postřikovač je třeba nastavit tak, aby se dosáhlo rovnoměrného pokrytí porostu. Aplikuje se dostatečné množství tekutiny k pokrytí plodiny až do bodu stékání, ale je třeba zabránit nadměrnému stékání. Je zakázáno používat vyšší koncentraci koncentrátu.
Cena a dostupnost
Thiacloprid respektive Calypso má ztíženou dostupnost. Například ve Francii je zakázán od 1. září 2018. V Česku je k dispozici pro zemědělce s přísnými ochrannými nařízeními. V maloobchodě ho běžný zahrádkář nekoupí. Lze ho objednat na internetu v obchodě s celoevropskou působností. Odkaz na internetový obchod je zde: pilatka švestková postřiky cena. Pestiless.com je globální online platforma nabízející insekticidy, herbicidy, fungicidy, přípravky na ochranu rostlin, zvířata a přípravky na ochranu proti škůdcům na farmách. Společnost byla založena v roce 2020 a zaměřujeme se na evropský i světový trh. Všechny produkty deklarují jako originální, dodané výrobcem nebo zástupcem výrobce.
Túje neboli zeravy jsou stálezelené jehličnaté dřeviny z čeledi Cupressaceae (cypřišovité), které jsou u nás nepůvodní, ale velmi často se pěstují v parcích a zahradách. Jde o stromy či keře se šupinovitými listy, v juvenilním stadiu mohou mít i listy jehlicovité. Jednotlivé druhy se liší zvláště tvarem listů a šišek. Stejně jako další druhy čeledi Cupressaceae i zeravy obsahují velké množství silice.
V ČR se běžně pěstují 2 druhy rodu Thuja – Thuja occidentalis a Thuja plicata. Dále se zde pěstují i druhy Platycladus orientalis a Thujopsis dolabrata, které byly dříve také řazeny do rodu Thuja.
Thuja occidentalis (zerav západní) patří k nejčastěji pěstovaným druhům. Jsou to keře či stromy vysoké až 20 m, pocházející z východní části Severní Ameriky. V Evropě se pěstují již od 16. století.
Thuja plicata (zerav obrovský, zerav řasnatý) je podobná předchozímu druhu, jsou to stromy vysoké až 60 m. Pocházejí z tichomořského pobřeží Severní Ameriky. V Evropě se pěstují od 19. století, první exemplář byl vysazen v Praze.
Platycladus orientalis (zeravec východní), uváděný také pod jménem Thuja orientalis či Biota orientalis, je dřevina keřovitého či stromovitého vzrůstu, pocházející z Číny a Koreje. V Evropě se pěstuje od 18. století.
Thujopsis dolabrata syn. Thuja dolabrata (zeravinec japonský) se v Evropě pěstuje od 19. století. Jde o velmi dekorativní dřeviny s výraznou kresbou na spodní straně listů, pochází z Japonska.
Z hlediska obsahových látek jsou nejlépe prozkoumány druhy Thuja occidentalis a Platycladus orientalis. Rostliny obsahují 0,4–1 % silice, podle jiných zdrojů 1,4–4 %. Hlavní složkou je monoterpen thujon (směs stereoizomerů alfa-thujonu a beta-thujonu), který tvoří až 65 % silice. Kromě terpenických látek rostliny obsahují kumariny, flavonoidy a třísloviny.
Rostliny jsou jedovaté – aplikace silice na pokožku vede k podráždění a alergické reakci. Otrava po požití se projevuje mydriázou (rozšíření zornice), poruchami vidění, zvracením, průjmem, tachykardií, hypertenzí a křečemi. Může také dojít k poškození jater a ledvin. LD50 thujonu pro potkana je při intravenózním podání 500 mg/kg. Dlouhodobý příjem thujonu, který je obsažen také v rostlinách čeledi Asteraceae, například v pelyňku (nápoj Absint), vede k poškození CNS.
Rostliny se tradičně používaly k léčbě nachlazení, horečky, bolestí hlavy, revmatismu a zánětu močového měchýře a také jako abortivum. Současné studie zkoumají účinky obsažených látek na organismus a možnosti jejich využití k léčebným účelům. Za účinky na organismus jsou zodpovědné především terpenické látky. Zjištěny byly protivirové účinky, ovlivnění imunitního systému (produkce cytokinů a protilátek, aktivace makrofágů) a protizánětlivé a protinádorové působení. Flavonoidy mají antioxidační účinek. Silice zeravce východního vykazuje toxické působení proti Alternaria alternata, původci houbových onemocnění. Zajímavé a perspektivní je také působení proti plžům při pěstování zeleniny. Kombinace túje a zelenina by mohla být tedy pro hubení plžů přínosná.
Mezi nejčastější choroby a škůdce švestek patří puchrovitost švestek, šarka, pseudošarka, moniliová hniloba plodů, červená skvrnitost listů a také obaleč švestkový.
Puchrovitost švestek (Taphrina pruni): Puchrovitost švestek způsobí, že švestky jsou podlouhlé, zploštělé a pokryté bělavým povlakem houby. Plody jsou uvnitř duté a bez pecky. Během léta napadené švestky vysychají a opadají nebo v případě vlhkého počasí hnijí. Původcem onemocnění je houba Taphrina pruni.
Chemické ošetření: V místech, kde se onemocnění vyskytuje, se doporučuje provést alespoň jedno ošetření švestek v době rašení a další dvě těsně před tím, než stromy začnou kvést, a pak ihned po odkvětu. Vhodné je ošetření stromů fungicidním přípravkem na bázi mědi, například Champion 50 WG.
Šarka (Plum pox virus): Šarka švestek je vláknitý virus, jeho škodlivost se liší podle náchylnosti jednotlivých odrůd švestek. K největším škodám dochází, pokud jsou napadeny mladé stromy. Na listech vznikají světlé až žlutozelené skvrny, kroužky, proužky a ornamentální kresby. Okraje skvrn nejsou ostře ohraničeny. Příznaky jsou na listech zřetelné již na jaře, a to od května, u většiny odrůd se v pozdním létě intenzita příznaků zmenšuje. U některých odrůd se skvrny nebo okraje skvrn koncem léta zbarvují červenofialově nebo hnědofialově. U velmi náchylných odrůd dochází i k nekrózám. Následkem šarky listy žloutnou a opadávají, dochází také k retardaci růstu.
Pseudošarka: Pseudošarka je choroba, která vyvolává podobné symptomy na plodech švestky jako šarka. Jedním z původců pseudošarky může být virus tmavozelené kropenatosti (Dark green sunken mottle virus).
Chemické ošetření před šarkou a pseudošarkou: Neexistuje. Základním ochranným opatřením je pěstování odolných (rezistentních) odrůd. Napadenou rostlinu je nutné vykopat a spálit. Důležité je také dodržování zásad dezinfekce nástrojů při manipulaci s rostlinami (například při prořezávání).
Moniliová hniloba plodů (Monilinia laxa): Slupka i dužnina švestek začnou měknout a hnědnout. Na hnědých skvrnách se vytvářejí špinavě bílé polštářky, tyto polštářky jsou většinou uspořádány v soustředných kruzích. Napadené plody opadávají, velmi často zůstávají mumifikované viset na stromech, kde jsou zdrojem další nákazy.
Chemické ošetření: Napadené plody je nutno ze stromu odstranit. Vhodné je také použití přípravků na bázi mědi, například Champion 50 WG.
Červená skvrnitost slivoně (Polystigma rubrum): Na listech slivoní se tato choroba projevuje tvorbou žlutozelených, později červených skvrn o velikosti 5 až 10 milimetrů. Při silném napadení dochází k deformaci a usychání listů.
Chemické ošetření: Napadené listy je nutno ze stromu odstranit, nejlépe je následně spálit. Vhodné je také použití přípravků na bázi mědi, například Champion 50 WG.
Obaleč švestkový (Cydia funebrana): Obaleč švestkový je jedním z nejčastějších škůdců slivoní, který způsobuje červivost. V místě, kde housenka obaleče vnikla do plodu, je na povrchu zaschlá kapička čiré klovatiny. Housenky první generace způsobují opad plodů. Housenky druhé generace vyvolávají červivost plodů. Chodby housenek směřují k peckám, kde se nakonec housenky také zabydlují.
Na rajčeti se tato choroba projevuje nitkovitostí nadzemních částí, nadměrným větvením stonku a typickými deformacemi květů. Hlavními přenašeči (vektory) jsou některé druhy křísů, kteří šíří nákazu z volně rostoucích hostitelských rostlin. Stolbur se vyskytuje sporadicky v teplejších oblastech, a to především v letech se silnějším výskytem vektorů.
Stolbur se obvykle objevuje na bramborách a rajčatech, ale v některých letech není výjimkou ani na paprikách, kde může způsobit významné hospodářské ztráty. Stolburu neprospívá chladné a deštivé počasí, protože ho přenášejí křísi zejména v teplejších a sušších letech.
Stolbur jsou zjednodušeně řečeno mikroorganismy na vývojovém stupni mezi viry a bakteriemi. Podobně jako viry jsou typickými intracelulárními (vnitrobuněčnými) parazity rostlin, napadajícími zejména floém (lýko), ve kterém se šíří a způsobují celou škálu symptomů. Základním znakem, který je odlišuje od jiných chorob, je to, že velmi ojediněle způsobují odumření hostitele. Jejich průběh je charakteristický zejména zaostáváním v růstu a deformacemi, vznikem novotvarů a zvláštních útvarů (vzdušné hlízky), fylódií (zezelenáním), hromaděním antokyanu a jinými tvarovými změnami a dekoloracemi (ztrátou barvy).
Stolbur napadá kulturní rostliny zejména z čeledi Solanaceae (rajče, paprika, brambor) a desítky jiných planě rostoucích rostlin z různých čeledí (Euphorbiaceae, Daucaceae, Cuscutaceae). Na rajčeti vyvolává nápadné změny na všech nadzemních orgánech. Vrcholky rostlin jsou chlorotické, mají zhrublé stonky, zkrácená internodia a vyznačují se vertikálnějším vzrůstem. Listy jsou silně redukované, krní, tuhnou a okraje se stáčejí směrem nahoru, často mají abnormální postavení. Objevuje se na nich antokyanové zbarvení a dřevnatění pletiv. Charakteristické jsou též patologické změny květních orgánů. Celá soukvětí jsou výrazně vzpřímená, kalichy zvětšené až zlistnatělé, často srostlé. Plody se z takových květů nevyvíjejí. Když se na napadených rostlinách vytvoří plody, jsou zakrslé, zdřevnatělé a nedostatečně vybarvené. Semena krní a nedozrávají. Na paprice dochází ke vzniku podobných symptomů, ale nejtypičtější jsou změny tvaru a struktury plodů. Jsou buď znetvořené, nebo mají úplně jiný vzhled než příslušná odrůda, často jsou bizarních tvarů.
Stolbur není přenosný mechanicky ani semenem. V přírodních podmínkách ho přenášejí některé druhy křísů, nejvýznamnější je žilnatka vironosná (Hyalestes obsoletus). Inokulum v přenašečích není infekční hned po nasátí, ale po určitém inkubačním latentním období. U kříse Hyalestes obsoletus toto období trvá 2 až 7 dní. Zdroji infekce pro přenos na kulturní rostliny jsou nejčastěji svlačec rolní (Convolvulus arvensis) a jetele, případně jiné plevely a trávy na mezích, úhorech a rumištích.
Stolbur je hospodářsky významným činitelem v nejteplejších jižních oblastech Slovenska. Při posuzování škodlivosti je důležité období infekce – čím dřívější infekce, tím vyšší škodlivost, obvykle až 100%. Opatření proti výskytu stolburu jsou zejména likvidace plevelů, rezervoáru choroby (například svlačce), ničení přenašečů a pěstování odolnějších odrůd. Likvidace přenašečů insekticidy je problematická a často neefektivní, což vyplývá z dlouhého období jejich náletů. Křísi mohou totiž na rostliny nalétávat v celém vegetačním období a necílená insekticidní clona insekticidy aplikovanými každých několik dní by byla ekonomicky nezvládnutelná. Protože na Slovensku nejsou dostatečně rozpracované metody signalizace náletů křísů, jejich výskyt se musí pozorně sledovat, především v časnějších fázích (hlavně do období tvorby prvních plodů). Důraz na výskyt křísů je třeba klást hlavně za suchého a teplého počasí, zvlášť při vysokých až extrémních teplotách. Při chladném a deštivém počasí je výskyt a migrace křísů nízká a riziko přenosu stolburu je nižší. Aplikace insekticidů je efektivnější spíš při teplém a suchém počasí, když se v porostu zjistí vyšší výskyt křísů, kteří jsou pro pěstitele většinou méně známí a často je možné je pro nenápadné zbarvení a malé rozměry přehlédnout.
Vadnutí způsobené patogenními houbami (v případě rajčete i bakterií) je typické postupnou ztrátou turgoru a usycháním částí rostlin a později celého jedince. Projevuje se nejdříve uvedenými společnými symptomy pro všechny houby, tedy vadnutím, které ve večerních hodinách může ustupovat (takzvaný reverzibilní marasmus). Při vadnutí na rozdíl od stolburu nikdy nedochází k tvarovým změnám ani k deformacím, a naopak při stolburu nedochází k vadnutí a usychání. K nejvýznamnějším houbovým patogenům způsobujícím vadnutí rajčat, okurek a paprik patří Sclerotinia sclerotiorum a houby z rodu Verticillium, případně Fusarium (Fusarium oxysporum).
Ochranná opatření proti těmto houbám jsou komplikovaná. Ochrana prakticky začíná už dezinfekcí pěstitelského substrátu na předpěstování sadby. V polních podmínkách je potřeba dodržovat zásady střídání plodin a při vzniku infekce zařadit do osevního postupu méně napadané nebo nehostitelské plodiny. K nejfrekventovanějším hostitelům hub Fusarium oxysporum a Verticillium spp. patří brambory, řepa, chmel, jetel, sója, okurky, rajčata, křen, třešně, ořechy, rybíz, angrešt a různé okrasné rostliny včetně květů zahradních a lesních dřevin. Houba Sclerotia sclerotiorum má rovněž polyfágní charakter, ale víc preferuje plodovou a košťálovou zeleninu, dále slunečnici, kořenovou zeleninu, a to v polních i skladových podmínkách. Brambory, papriku, jetel či okrasné rostliny může taky napadat, ale v menší míře. Její polyfágnost má omezenější charakter než předcházející druhy. I symptomy jsou lépe určitelné než při tracheomykózních zástupcích. Z toho vyplývá obtížná realizace střídání hostitelských a nehostitelských rostlin hlavně při fuzarióze a verticilióze. Těžištěm ochrany je tedy předcházení hromadění infekčního potenciálu v půdě například sterilizací substrátu, střídáním plodin a odstraňováním napadených rostlin i s kořeny. Z chemických opatření je k dispozici zálivka rostlin, která však není dostatečně účinná. Při výskytu vadnutí je už jakákoli ochrana zbytečná.
Nejčastější výskyt: Na měkkých tkáních rostlin. Na mladých výhonech, listech, stoncích, poupatech, květech. Mšice se přirozeně shlukují a tvoří kolonie, při silném napadení jsou jedna přes druhou. Mšice klade vajíčka a velmi rychle dospívá. V dospělosti mají někteří jedinci křídla a přelétávají na jiné části rostlin a tím se rychleji šíří. Sáním oslabují rostlinu a mohou ji ze začátku i deformovat (důležitý znak). Mšice občas opečovávají mravenci, ti požírají jejich výměšky (jsou velmi sladké). Při malém napadení lze mšice ručně odstraňovat, rostlinu je nutné častěji mít či rosit. Velké kolonie snadno podléhají přípravkům na mšice. Napadají ibišky, semenáčky banánovníků, lilkovité rostliny, liány (měkkolisté), pelargonie. Palmám se většinou vyhýbají.
Nejčastější výskyt: Na měkkých i lehce dřevnatých částech rostlin. Stonky, větvičky, paždí listů a řapíků. Vyskytuje se většinou jednotlivě, nebo v malých skupinkách. Ojediněle může tvořit kolonie o desítkách jedinců. Při objevení na rostlině se poměrně rychle dokáže šířit. Mladí jedinci se schovávají v paždích listů a jiných rostlinných záhybech, kde nejsou na první pohled postřehnutelní. Boj s nimi je velmi zdlouhavý a mnoho pěstitelů jej vzdá a napadenou rostlinu zlikviduje. Již několik jedinců je pro menší rostliny velmi nebezpečných. Řadíme ho k nejodolnějším škůdcům vůči chemii, protože na svých tělech tvoří voskovitý povlak, který nepropustí chemický postřik k tělu škůdce. Pokud je na rostlině jen pár jedinců, stačí je buď ručně odstranit, nebo napadené části rostlin postříkat silným proudem vody. Při silnějším napadení se používá aplikace roztoku rostlinného oleje a vody, jenž ucpe dýchací otvory vlnatek. Při silném a opakovaném napadení je nutné použít několikrát po sobě chemický přípravek. Vlnatky napadají palmy, mučenky, fíkusy a téměř všechny pokojové rostliny.
Puklice (lat. Parthenolecanium)
Nejčastější výskyt: Je schopna parazitovat na veškerých nadzemních částech rostliny, většinou jen vyjma plodů a květů. Puklice se vyskytují buď jednotlivě, nebo v celých koloniích. Na listu se často objevují souběžně se žilnatinou. Škůdce vylučuje sladké výměšky, které chutnají mravencům. S mravenci jsou puklice v blízké symbióze, mravenci puklice nosí z rostliny na rostlinu a „těží“ tak sladké pukličí výměšky. Škodlivost puklic tkví v jejich voskovitých pokryvech těla, jež ji chrání před veškerými vnějšími vlivy. Jedná se o velmi nebezpečného a snadno přehlédnutelného škůdce. Likvidujeme je ručně (papírový ubrousek) – stíravým pohybem. Při silném napadení aplikujeme postřik oleje a vody, podobně jako u vlnatky. Chemie se musí kombinovat smícháním několika účinných přípravků a používat vícekrát po sobě. Tyto postřiky ale mohou některým citlivým rostlinám uškodit. Puklice má velice široký záběr hostitelských rostlin, od palem, veškerých dřevin a bylin až po citrusy a okrasné i užitkové rostliny. Dle našich poznatků se nejvíce vyskytuje zejména na citrusech.
Molice (lat. Trialeurodes)
Nejčastější výskyt: Molice se vyskytuje na listech měkkolistých a rostlin s plstnatými listy. Tvoří výhradně kolonie na spodní straně listu. Dospělec molice je létavý hmyz, který se velmi snadno přemisťuje z rostliny na rostlinu, kde naklade vajíčka. Nemají takové škodlivé účinky jako jiní škůdci. Jejich síla tkví v jejich množství, menší výskyt rostlině prakticky neublíží. Mladé molice sají z rostlin výhradně na spodní straně listu. Pro dokonalé zlikvidování připadá v úvahu pouze chemický postřik. Ten ale stačí aplikovat jen jednou a od molic je na dlouho pokoj. Ruční odstranění prakticky nelze použít pro titěrnost. Molice nejčastěji napadají rostliny lilkovité – tabák, rajčenku, zcela ojediněle i palmy či banánovníky.
Štítenka (lat. Quadraspidiotus)
Nejčastější výskyt: Většinou na spodních stranách lístků, rozvíjejících se listech i na tvrdších částech rostlin, jako jsou řapíky nebo listové pochvy. Nejčastěji tvoří větší skupiny, jsou rozprostřeny na celé části napadené rostliny (list – od řapíku po špičku listu). Většinou si škůdce přineseme spolu s pořízenou rostlinou. Jedná se o velmi nebezpečného škůdce, způsobuje deformace nových částí rostlin, zpomaluje její vývoj. Likvidaci provádíme ručně pomocí hadříku, silným stíráním jej odstraníme (hadřík může být namočený do rostlinného oleje). Štítenka je velmi odolná proti postřikům – při vysokém výskytu je zapotřebí použít silný přípravek několikrát po sobě. Z pozorování se vyskytuje zejména na palmách, a to: Syagrus romanzoffianum, Dypsis decaryi, Archontophoenix alexandrae Sabal, Phoenix, Livistona.
Sviluškovití
Sviluška (lat. Tetranychus) se nejčastěji vyskytuje na spodní straně listů téměř všech rostlin. Svilušky tvoří při silném napadení jemnou, ale hustou síť pavučin. Na jednom listu mohou parazitovat až tisíce jedinců. Při bližším pohledu vidíme v pavučinkách červené broučky – pavoučky. Tito pavoučci se rychle šíří volným prostorem a je běžné, že se během krátké doby přenesou na velké množství rostlin. Jsou velmi malí a většinou si jich všimneme, až když dělají kolonie. Svilušky sají rostlinu, a ta tak nevyvíjí zdravé nové výhony, ale vybledlé a zakrnělé. Mimo to, postupně blednou, flekatí a kroutí se i jiné napadené části rostlin (listy i měkké větvičky). Při neřešení likvidace svilušky brzo rostlinu natolik oslabí, že o ni můžeme přijít. Likvidace bývá běh na dlouhou trať, pro úplné zničení všech svilušek bývá zapotřebí několik procedur složených z několika postřiků. Nejjednodušší řešení bývá do začátku rostlinu radikálně přemístit na jiné stanoviště s vyšší vlhkostí a častěji rosit či polívat vodou. Vodu nemají svilušky příliš v lásce, avšak ta je nezahubí, jen omezí jejich množení. Pro úplné vyhubení je zapotřebí použít opakovaně postřik přímo na svilušky. Efektivní bývají postřiky na olejové bázi, ovšem takový postřik doporučujeme použít na rostlinu ve slabší koncentraci, než je napsaná na obalu, a použít ho jen jednou. Další postřik by už měl být chemický. Při výskytu svilušek většinou platí, že se objevují opakovaně v různých intervalech. Téměř všechny rostliny v interiéru má sviluška ráda a nepohrdne ani některými venkovními rostlinami. Nejčastěji se objevuje na přenosných rostlinách v květináči.
Smutnicovití
Smutnice (lat. Sciara). Nejčastější výskyt – klíčící semena, interiérové rostliny. Velké skupiny, larvy jsou v zemině, takže okem neviditelné. Smutnice se mohou vyskytnout i v sebesterilnějším substrátu, jsou výsledkem přirozeného hnijícího koloběhu půdy. Škodí jen jejich larvy. Při přemnožení ohrožují nejtenčí kořínky a hrozbou jsou tak pro čerstvě vyklíčené rostlinky. Jinak menší množství smutnic prakticky neškodí. Většině pěstitelů pouze vadí jejich přítomnost, jelikož jsou malým poletujícím hmyzem kolem našich klíčících pokladů. Na larvy se používají insekticidní přípravky, zabírají přípravky i na jiné škůdce, jen pozor, aby přípravek nebyl ve větším množství pro rostlinu škodlivý. Některé mohou být agresivnější, zvlášť při styku s kořeny rostliny. Mušky, které lítají nad substrátem, se daří celkem úspěšně likvidovat žlutými lepicími páskami. Smutnice napadají prakticky jakoukoli klíčící rostlinu, častěji se mohou vyskytnout při výsevu semen se zbytky dužiny, nebo u výsevu, kde semena často podléhají hnilobám. Nepohrdnou ale ani dospělou rostlinou. Prakticky výhradně se vyskytují jen u interiérových rostlin.
Jsem si docela jistý, že je to buď bakteriální nebo houbová skvrnitost listů. Navrhuji nechat to, protože rostliny mohou tento problém překonat samy. Primární příčinou jsou příznivé povětrnostní podmínky pro skvrnitost listů. Pokud je to moc špatné a rostliny mají napadeno více než 30 % listů, pak by mohl být dobrý nápad použít fungicid, například LOVELA MERPAN 80 WP.
Děkuji moc za radu. Réva byla naroubovaná a výhonky vyrůstají nad roubem. Takže je to dobré. Nechám ten nejsilnější a ostatní asi vyštípnu. Jsem moc rád. Je to druhá sazenice, první zakoupená v zahradnictví Spomyšl zimu nepřežila. A to u nás na Valašsku žádná nebyla.
Ještě jednou moc děkuji. Zdeněk z Valašska.
V příspěvku neuvádíte, z které části rostliny ony výhonky vyrůstají. Mnoho sazenic révy vinné se dnes prodává naroubovaných, takže jestli to jsou výhony ze země, tak z nich nic nebude. Pokud vyrůstají z kmene zakoupené sazenice (nad roubem), tak pak se o ně starejte.
