Při červnovém roubování révy vinné používáme dřevitý („tvrdý“) roub, který naroubujeme do zeleného letorostu. Po rašení révy je vhodné vytáhnout z paty kmínku zelený letorost, který (aby se nevylomil) vyvazujeme ke kmínku přeroubovávané rostliny. Ideální tloušťka zeleného letorostu pro přeroubování je 5–8 mm.
K roubování se využívá jednoočkový roub, který se seřízne do klínku. Následně rozštípneme zelený letorost a roub postupně do připraveného rozštěpu zasuneme. Očka na roubu a podnoži by měla být postavená proti sobě. Roubové spojení pevně ovážeme roubovací páskou.
V místě roubování je vhodné ponechat list, který zabezpečuje jednak výživu roubového spojení a jednak může stínit roub a omezit vysychání. Horní část roubu není vhodné zamazávat štěpařským voskem. Jestliže dojde k ujmutí, projevuje se intenzivním slzením a vosk by se mohl vymáčet na očko a znemožnit rašení.
V diskuzi ŘEZ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Dobrý den! Škoda, že není doplněno obrázky, jeden jasnější obrázek nad tisíc slov...mh
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dušan Mařík.
Dobrý den,mám dotaz.V loňském roce jsem zasadil révu.Z čípku na roubu vyrostl výhon, který jsem koncem léta zastřihl,aby vyzrál.V únoru jsem ho zastřihl na 2 očka, protože na kmínek byl slabý.Bohužel na jaře z oček nic nevyrostlo.Čípek s roubem byl pod růvkem proti promrznutí.Zato z roubu vyrazil krásný výhon, krásně roste. A teď otázka. Mohu tento výhon příští rok použít na kmínek,nebo musím opět stříhat na 2 očka? Moc děkuji za odpověď, DM.
Když po prvních pokusech zjistíme, že se podnožové řízky s naroubovaným vrcholem špatně ujímají a že roub takto nepřirůstá a jeho očko vadne, můžeme postupovat tak, že nejprve necháme klasicky zakořenit podnož a roubovat budeme až později, kdy už bude schopna přijímat vláhu svými kořínky. Přece jenom je rozdíl mezi domácími pokusy s několika kousky révy oproti velkosériovému provozu, kde je nutno vyprodukovat desetitisíce sazenic s minimálními výrobními náklady. Amatéři si mohou dovolit si s každou sazeničkou náležitě pohrát. Důležité je přesné vedení nože, jedině to zaručí přesný řez. Pokud má nůž vůli, je problém trefit se doprostřed řízku, nebo alespoň dvakrát do stejného místa, tedy jak na podnoži, tak na roubu. Není to tedy vždy jen o cviku, i když bez něj to taky nejde.
V diskuzi UCHOVÁNÍ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena.
Tak mě česnek v olivovém oleji zkvasil. Měl ajsem ho v lednici.Ve slunečnicovém oleji je v pořádku.Musím ten z toho olivového oleje vyhodit nebo jej můžu zachránit omytím a přendáním také do slunečnicového?Nebo jej dám mrazáku. Zkrátka jestli jej můžu použít.Je mi do breku,měla jsem krásné stružky a 3/4 úrody je zkažená. Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Postup: Česnek oloupeme, stroužky narovnáme do malých skleniček s uzávěrem na závit a zalijeme studeným solným nálevem, aby byly všechny stroužky dobře potopené. Konzervace česneku v soli má stejné využití v kuchyni jako čerstvý česnek.
V naší poradně s názvem HORTENZIE NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Evelina Krejčová.
Prosím o radu. Zásilkovou službou zahradnické firmy jsem obdržela hortenzii "Vanille Fraise", která přišla v malém květináčku, dosti vyschlá. Protože chyběl návod k jejímu uchování do jara, kdy bude pravděpodobně vhodný čas na její zasazení do zahrady, prosím o radu, jak ji nejlépe uchovat v bytě do této doby. Firmě, která hortenzii dodala příliš nedůvěřuji, proto se obracím o radu na vás. S pozdravem a díky za odpověď E.Krejčová.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zasaďte hortenzii hned na své stanoviště, i když je právě začátek podzimu. Vykopejte díru tak hlubokou, aby se do ní vešel celý kořenový bal, a aby byla 2 až 3 krát tak široká, jako je její kořenový bal. Nastavte rostlinu v díře a naplňte ji z poloviny půdou. Pak přilijte vodu a počkejte než se vsákne. Pak zeminou naplňte zbytek díry. Je-li sucho a nebo stanoviště je suché, tak rostlinu občas zalijte až do prvních mrazů. Těsně před prvními mrazy hortenzii zakryjte mulčovací kůrou do výšky 40 - 60 cm a odkryjte až na jaře. Takto budete mít ze své hortenzie příští rok pěknou radost.
Postup: Stroužky úplně neolupujte, nechte jim „noční košilku“. Takto ošetřený česnek dejte do mističek na mrazák. Kupodivu nechutná špatně. Zamrazený česnek je ideální na namazání topinek. Používat se dá ale i všude tam, kde má být drcený, protože si uchovává svoji sílu. Rozmrzne okamžitě, stačí stroužek pár vteřin tisknout v dlani.
Také lze zamrazit česnek už utřený se solí. Sůl způsobí, že směs úplně nezmrzne a dá se pak pěkně nabírat.
Čerstvé listy (i stonky) se nejčastěji užívají na jaře, pokud se sběratel rozhodne, že si chce účinky medvědího česneku uchovat po celý rok, musí z něj vyrobit tinkturu, nebo nasekané listy zamrazit. Možné je také uložit nasekané (nebo nějak mačkané) listy do oleje.
Ingredience: česnek, sůl dle potřeby, skleničky s uzávěrem (například od dětské výživy)
Postup: Do skleničky dáme vrstvu soli, pak vrstvu oloupaných stroužků česneku. Zasypeme solí a vše opakujeme, až je sklenice plná, horní vrstvu tvoří sůl. Uzavřeme víčkem a skladujeme v temnu a chladu.
Postup: Česnek oloupeme, umeleme nebo rozmixujeme. Přidáme sůl a dobře promícháme. Nalijeme do sklenic a uzavřeme víčky. Uchováváme v chladu, nejlépe ve spodní části ledničky.
TIP: Aby vám česnek nezezelenal, je nutné stroužky podélně rozříznout a důkladně vyjmout klíček – střed česneku. Pokud necháte jen kousíček, dojde ke zbarvení obsahu!
Potřebné množství česneku vyloupejte, nechte stroužkům košilku, naházejte do „sádláku“, překryjte plátýnkem a uložte do spižírny. Stroužky postupně odebírejte z hrnce dle potřeby a vždy povrch uhlaďte, aby stroužky česneku nevyčnívaly. Sádlo z česneku se dá následně použít do pokrmů. Čerstvý chléb namazaný tímto sádlem, posypaný cibulí a trochou kmínu, s kyselou okurkou, to je opravdu delikatesa.
Česneková pasta se sádlem je další možnou variantou: Nadrtíte česnek, který zamícháte do povoleného sádla a nalijete do skleničky s uzávěrem. Požíváte, tam kde je potřeba utřený česnek.
Během vánoc a adventu úplně postačí, když cukroví dáte do papírové krabice na dorty, kterou dáte do pevného igelitu a takto zabalené to dáte do stínu na balkon. Mírný mráz ani déšť tomu nevadí. Domů si vždy naberte jen tolik, kolik sníte za jeden den.
Pokud vám zbyde cukroví po vánocích, tak pro jeho uchování je nejlepší hluboké zmrazení ve vakuové misce. O velikonocích nebo na Valentina pak budete mile překvapeni jeho čerstvostí a skvělou chutí.
Pro řízkování používejte vždy vyzrálejší části rostliny. Řízek v místě řezu potřete stimulátorem, abyste zabránili napadení ještě nezakořeněné rostliny bakteriemi. U řízků s velkými listy se doporučuje jejich seříznutí, aby se zmenšila odpařovací plocha. Substrát by neměl být příliš vlhký, nejlépe je rostlinky rosit.
Typy rostlinných řízků
Řízky ze stonků – část stonku obsahující nejméně jedno listové kolénko se zahrne zeminou; pod povrchem půdy obvykle z kolénka vyrazí nové kořínky.
Kořenové řízky – část kořenů se uloží těsně pod povrch, kde vytváří nové výhony.
Řízkování roubů – používají se již dřevité větévky.
Řízkování oček – jedná se o kousky olistěných nebo neolistěných stonků s jedním nebo více očky.
Řízkování listů – metoda, při které je list umístěn ve vlhké půdě nebo substrátu. U tohoto způsobu se má vyvinout jak nový stonek, tak i nové kořeny.
„Řez na hlavu je pěstitelský
tvar, který se používal vlastně po celou dobu, co se réva v našich
zeměpisných šířkách pěstuje. Hlava se nachází blízko nad povrchem půdy, a proto
bylo možné ji celou zakrýt na zimu půdou přirytím nebo přioráním. S pokusy,
zda staré dřevo přežije zimu i nepřikryté, se začalo pře druhou světovou
válkou. Začaly se vymýšlet a zkoušet tvary s kmínky, které dnes vedení na hlavu téměř nahradily. O způsobech vedení keřů si budeme povídat později.“
Jak vlastně
révový keř pěstovat? Jak si opatřit sazenice?
„Réva se množila
vegetativně řízkováním mnoho set let až do konce 19. a začátku 20. století, kdy
byl do Evropy zavlečen škůdce zvaný mšička révokaz. Jedinou ochranou před jeho
rychlým a velkoplošným šířením ve vinicích se ukázalo roubování na odolné
podnože americké révy, která mu dokáže odolat. Od té doby už nevysazujeme
rovnou řízky révy, jak to mohli dělat naši předkové, ale používáme tzv. „štěpované“ sazenice, tj. naroubované na podnožové odrůdy révy.
Při kupování sazenic
je nezbytné prohlédnout si silnější část na horním konci sazenice – místo
srůstu roubu s podnoží.“
Jak poznáme,
zda je to dobře srostlé?
„Především by to měl ověřit již školkař tím, že se palcem opře do roubu a ten se přitom
nevylomí. Taková kontrola by se asi nelíbila prodávajícímu. Proto je dobré se alespoň podívat, zda řezná plocha mezi podnoží a roubem je vyplněna kalusem,
hmotou vzniklou při srůstu. Řezné rány by neměly být příliš rozlišitelné. Ale
pozor, někdy bývá místo srůstu potažené voskem. To není proto, že nás chce
někdo podvést, to je proto, aby toto citlivé mladé pletivo bylo voskem chráněno
před vysycháním a případným mechanickým poškozením.“
Dát špenát do mrazáku je ta nejlepší volba pro jeho dlouhodobé uchování. Důležité je mít čerstvý špenát s nezvadlými listy. Všechny listy dejte do velké nádoby se studenou vodou a rukama listy properte. Během této operace vytahujte všechno, co se vám nelíbí. Pak po malých částech přendejte listy do hlubokého sítka, důkladně přelijte (spařte) vařící vodou a hned zchlaďte v čisté studené vodě a nechte okapat. Takto postupně sterilizujte všechny listy a nechte okapat. Po té listy tyčovým mixérem rozmixujte na pyré, které nalijte do forem na mufiny nebo do kelímků od paštiky a dejte hluboce zmrazit. Zmrzlé formičky vyprázdněte a zmrzlý špenát dejte volně do pytlíku po několika kusech zpět do mrazáku.
Zakořeněné řízky vysazujte, když je půda prohřátá cca na 10 °C, což bývá cca v třetí dekádě dubna. Do té doby nechte sazenice uložené ve studeném a stinném sklepě, nejlépe ve vlhkém písku. Jamky pro výsadbu vyryjte teprve v den vysazení, aby zbytečně nevysychaly. Jamku připravte zhruba na hloubku délky sazenice, to je asi 30 cm. Sazenici vždy dávejte do jamky šikmo, naroubovanou částí k opoře. Pokud jste sazenici v místě srůstu podnože a roubu zavoskovali, může tato část vyčnívat nad zeminu (cca 5 cm). Není-li tomu tak, je třeba kvůli vysychání oček navršit hlínu i na roub. Jamku i se sazenicí nejprve zasypte do poloviny dobrou zeminou (může být smíchaná nejen s kompostem, ale i s trochou písku) a poté zalijte asi 3 až 5 litry vody. Až se voda zcela vsákne do půdy, zahrňte zbytek jamky. Rašení začíná obvykle po třech týdnech, záleží na klimaticko-půdních podmínkách. Když chcete zkontrolovat, jestli očko vyrašilo, odkrývejte vždy zeminu velmi opatrně, abyste rašící očko nevylomili.
sprchávání – projev nedostatečného opylení z různých důvodů (srážky v době kvetení, přehnojení dusíkem, virová onemocnění), kdy bobule jsou malé a bez semen nebo v hroznech úplně chybí
karoteny, xantofyly, kvercetiny – barviva ve slupkách bílých a červených odrůd
antokyany – barviva ve slupkách modrých odrůd, u některých odrůd i v moštech
barvířky – skupina odrůd, které mají antokyanová barviva i v moštech, např. Neronet nebo Rubinet
glukóza, fruktóza – monosacharidy obsažené v moštech, kvasinky je (na rozdíl od vyšších sacharidů) bez problémů umí zkvašovat
cukernatost – obsah monosacharidů v hroznech, jednotka 1°NM
fenolické a aromatické látky – organické sloučeniny různého složení, podílející se na barvě, vůni a chuti vín
redukce hroznů – snižování množství budoucí sklizně ve prospěch její kvality, odstřihávání hroznů
štěpování – spojování roubu s podnoží (starý výraz specifický především pro vinohradnictví)
školkování – proces zapěstování kořenů na štěpovancích v révové školce
novošlechtění – tvorba nových odrůd křížením vybraných rodičovských odrůd s cílem vylepšit některé jejich vlastnosti
ampelografie – část vinohradnictví, zabývající se popisem znaků a vlastností odrůd révy vinné
Ingredience: česnek, olivový olej nebo extra slunečnicový olej lisovaný za studena, sůl, skleničky
Postup: Česnek oloupeme a umeleme na strojku nebo jej rozdrtíme v lisu na česnek. Ve skleničkách promícháme olivový olej, lisovaný česnek, sůl (soli tolik, kolik máte rádi). Důležité je nedávat plné skleničky, obsah nabobtná a olej pak vytéká ven. Takto konzervovaný česnek uchováváme v chladu, například ve spíži, protože velmi snadno kvasí. Při dobrém skladování vydrží rok i déle, jen trochu změní barvu.
Pozor! Při nakládání česneku do oleje je nutné dodržet recepturu i způsob skladování! Česnek ponořený v oleji je krásné anaerobní místečko pro množení klostridií. Česnek v oleji kvasí! Tomu se dá zamezit nakládáním v octu a skladováním lahvičky v chladu. Když ale nedodržíte recept, nebo naložený česnek uchováváte v teple, můžete se snadno přiotrávit.
Tip: Česnek po sklizení očistíme a stonek seřízneme na 15 cm a dáme natí do vázy – takto vydrží přes zimu.
A jaký návod na uskladnění česneku máte vy? Podělte se o své recepty.
Není sporu o tom, jak důležitou úlohu v lidském životě česnek sehrává. Díky velkému obsahu vitamínů, minerálů a antibakteriálních složek je využíván jako přírodní antibiotikum. Česnek velmi významně posiluje imunitní systém celého organismu, v zimních měsících se užívá jako prevence proti nachlazení. Opravdu efektivně působí proti bolesti v krku a při angíně. Jedinci bojující s vysokou hladinou cholesterolu česnek užívají k jejímu snížení a udržení v přijatelných hranicích. Zlepšuje také cévní a oběhový systém, s čímž souvisí podpora srdeční činnosti a regulace krevního tlaku. Velké množství lidí užívá česnek především pro podporu trávení. V trávicí soustavě totiž snižuje pravděpodobnost výskytu nádorů v oblasti tlustého střeva nebo žaludku. V dětské medicíně česnek zbavuje hlístů, roupů, škrkavek, tasemnic či ploštěnek. Celkově odpuzuje veškeré parazity a v letních měsících především klíšťata. Při užívání česneku je však zapotřebí počítat i s pálením žáhy. Pokud člověk těmito obtížemi trpí, měl by užívat spíše méně silnou odrůdu česneku.
Česnek obsahuje:
vitamín B1: 0,2 mg
vitamín B2: 0,11 mg
vitamín B3: 0,7 mg
vitamín B5: 0,59 mg
vitamín B6: 1,24 mg
kyselinu listovou: 3 μg
vitamín C: 31,2 mg
vápník: 181 mg
železo: 1,7 mg
hořčík: 25 mg
draslík: 401 mg
fosfor: 153 mg
zinek: 1,16 mg
sodík: 17 mg
betakaroten: 5 μg
mangan: 1,67 mg
selen: 14,2 μg
Nutriční hodnoty česneku (100 g):
energie: 623 kJ (149 kcal)
sacharidy: 33,06 g z toho cukry: 1 g
bílkoviny: 6,39 g
tuky: 0,5 g
vláknina: 2,1 g
Česnek je základem většiny jídel. Kromě své specifické chuti, které se ve většině pokrmů využívá, má také schopnost podtrhnout a zvýraznit chutě jiných přísad. Česnek může hrát v pokrmech i hlavní roli, například česneková pomazánka (pomazánkové máslo/tvaroh, prolisovaný česnek dle chuti, pepř, sůl), česneková polévka (krémový základ, prolisovaný česnek, čerstvá petržel nebo cibulová nať). V případě zvýraznění jiných chutí se často česnek využívá jako podklad pod pečené i grilované maso. Ke grilovaným pokrmům se velmi často připravují česnekové omáčky nebo dipy.
Klasiku uchování česneku na zimu představuje svázání ve speciální vazbě. Takto zavěšené česnekové kytice dokážou vydržet v chladnějším prostředí velmi dlouho. Optimální výška je cca 1,5 m nad zemským povrchem. Nejvíce se pro uchování česneku ve vazbě hodí třeba spižírny, kuchyně anebo komory. Po proschnutí ve vazbě lze česnek následně uchovávat i v kameninové nádobě, případně papírové krabici s dírkami.
Česnek naše babičky také uchovávaly tak, že jej zbavily nati a ukládaly jej na síta s pískem do nějakého chladnějšího prostředí, optimálně sklepa. Hodně oblíbené je i uchování vyloupaného česneku, a to hned v několika podobách. Oblíbený je třeba česnek v oleji. Uchovávat jej lze také ve víně anebo jej sterilizovat.
