Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

PĚSTOVÁNÍ

  

POSTŘIK

  

MNOŽENÍ

  

ODRŮDY

  
Téma

UCHOVÁNÍ ROUBŮ

Postup očkování

Při červnovém roubování révy vinné používáme dřevitý („tvrdý“) roub, který naroubujeme do zeleného letorostu. Po rašení révy je vhodné vytáhnout z paty kmínku zelený letorost, který (aby se nevylomil) vyvazujeme ke kmínku přeroubovávané rostliny. Ideální tloušťka zeleného letorostu pro přeroubování je 5–8 mm.

K roubování se využívá jednoočkový roub, který se seřízne do klínku. Následně rozštípneme zelený letorost a roub postupně do připraveného rozštěpu zasuneme. Očka na roubu a podnoži by měla být postavená proti sobě. Roubové spojení pevně ovážeme roubovací páskou.

V místě roubování je vhodné ponechat list, který zabezpečuje jednak výživu roubového spojení a jednak může stínit roub a omezit vysychání. Horní část roubu není vhodné zamazávat štěpařským voskem. Jestliže dojde k ujmutí, projevuje se intenzivním slzením a vosk by se mohl vymáčet na očko a znemožnit rašení.

Zdroj: Očkování vinné révy

Diskuze: Uchování česneku

Tak mě česnek v olivovém oleji zkvasil. Měl ajsem ho v lednici.Ve slunečnicovém oleji je v pořádku.Musím ten z toho olivového oleje vyhodit nebo jej můžu zachránit omytím a přendáním také do slunečnicového?Nebo jej dám mrazáku. Zkrátka jestli jej můžu použít.Je mi do breku,měla jsem krásné stružky a 3/4 úrody je zkažená. Děkuji.

Zdroj: diskuze Uchování česneku
Počet odpovědí: 0

Na co si dát pozor

Když po prvních pokusech zjistíme, že se podnožové řízky s naroubovaným vrcholem špatně ujímají a že roub takto nepřirůstá a jeho očko vadne, můžeme postupovat tak, že nejprve necháme klasicky zakořenit podnož a roubovat budeme až později, kdy už bude schopna přijímat vláhu svými kořínky. Přece jenom je rozdíl mezi domácími pokusy s několika kousky révy oproti velkosériovému provozu, kde je nutno vyprodukovat desetitisíce sazenic s minimálními výrobními náklady. Amatéři si mohou dovolit si s každou sazeničkou náležitě pohrát. Důležité je přesné vedení nože, jedině to zaručí přesný řez. Pokud má nůž vůli, je problém trefit se doprostřed řízku, nebo alespoň dvakrát do stejného místa, tedy jak na podnoži, tak na roubu. Není to tedy vždy jen o cviku, i když bez něj to taky nejde.

Zdroj: Očkování vinné révy

Diskuze: hortenzie nároky na pěstování

Prosím o radu. Zásilkovou službou zahradnické firmy jsem obdržela hortenzii "Vanille Fraise", která přišla v malém květináčku, dosti vyschlá. Protože chyběl návod k jejímu uchování do jara, kdy bude pravděpodobně vhodný čas na její zasazení do zahrady, prosím o radu, jak ji nejlépe uchovat v bytě do této doby. Firmě, která hortenzii dodala příliš nedůvěřuji, proto se obracím o radu na vás. S pozdravem a díky za odpověď E.Krejčová.

Zdroj: diskuze Hortenzie nároky na pěstování
Počet odpovědí: 2

Co to přesně znamená řezat na hlavu?

„Řez na hlavu je pěstitelský tvar, který se používal vlastně po celou dobu, co se réva v našich zeměpisných šířkách pěstuje. Hlava se nachází blízko nad povrchem půdy, a proto bylo možné ji celou zakrýt na zimu půdou přirytím nebo přioráním. S pokusy, zda staré dřevo přežije zimu i nepřikryté, se začalo pře druhou světovou válkou. Začaly se vymýšlet a zkoušet tvary s kmínky, které dnes vedení na hlavu téměř nahradily. O způsobech vedení keřů si budeme povídat později.“

Jak vlastně révový keř pěstovat? Jak si opatřit sazenice?

„Réva se množila vegetativně řízkováním mnoho set let až do konce 19. a začátku 20. století, kdy byl do Evropy zavlečen škůdce zvaný mšička révokaz. Jedinou ochranou před jeho rychlým a velkoplošným šířením ve vinicích se ukázalo roubování na odolné podnože americké révy, která mu dokáže odolat. Od té doby už nevysazujeme rovnou řízky révy, jak to mohli dělat naši předkové, ale používáme tzv. „štěpované“ sazenice, tj. naroubované na podnožové odrůdy révy.

Při kupování sazenic je nezbytné prohlédnout si silnější část na horním konci sazenice – místo srůstu roubu s podnoží.“

Jak poznáme, zda je to dobře srostlé?

„Především by to měl ověřit již školkař tím, že se palcem opře do roubu a ten se přitom nevylomí. Taková kontrola by se asi nelíbila prodávajícímu. Proto je dobré se alespoň podívat, zda řezná plocha mezi podnoží a roubem je vyplněna kalusem, hmotou vzniklou při srůstu. Řezné rány by neměly být příliš rozlišitelné. Ale pozor, někdy bývá místo srůstu potažené voskem. To není proto, že nás chce někdo podvést, to je proto, aby toto citlivé mladé pletivo bylo voskem chráněno před vysycháním a případným mechanickým poškozením.“

Zdroj: Kalendář pro vinaře - leden

Uchování česneku v soli

Ingredience: na 1 litr vody 250 g soli

Postup: Česnek oloupeme, stroužky narovnáme do malých skleniček s uzávěrem na závit a zalijeme studeným solným nálevem, aby byly všechny stroužky dobře potopené. Konzervace česneku v soli má stejné využití v kuchyni jako čerstvý česnek.

Zdroj: Uchování česneku

Uchování česneku v mrazáku

Postup: Stroužky úplně neolupujte, nechte jim „noční košilku“. Takto ošetřený česnek dejte do mističek na mrazák. Kupodivu nechutná špatně. Zamrazený česnek je ideální na namazání topinek. Používat se dá ale i všude tam, kde má být drcený, protože si uchovává svoji sílu. Rozmrzne okamžitě, stačí stroužek pár vteřin tisknout v dlani.

Také lze zamrazit česnek už utřený se solí. Sůl způsobí, že směs úplně nezmrzne a dá se pak pěkně nabírat.

Zdroj: Uchování česneku

Uchování medvědího česneku

Čerstvé listy (i stonky) se nejčastěji užívají na jaře, pokud se sběratel rozhodne, že si chce účinky medvědího česneku uchovat po celý rok, musí z něj vyrobit tinkturu, nebo nasekané listy zamrazit. Možné je také uložit nasekané (nebo nějak mačkané) listy do oleje.

Zdroj: Medvědí česnek

Česnek se solí

Ingredience: česnek, sůl dle potřeby, skleničky s uzávěrem (například od dětské výživy)

Postup: Do skleničky dáme vrstvu soli, pak vrstvu oloupaných stroužků česneku. Zasypeme solí a vše opakujeme, až je sklenice plná, horní vrstvu tvoří sůl. Uzavřeme víčkem a skladujeme v temnu a chladu.

Další možností je česneková pasta se solí...

Zdroj: Uchování česneku

Česnek se solí – česneková pasta

Ingredience: 1 kg česneku, 350 g soli

Postup: Česnek oloupeme, umeleme nebo rozmixujeme. Přidáme sůl a dobře promícháme. Nalijeme do sklenic a uzavřeme víčky. Uchováváme v chladu, nejlépe ve spodní části ledničky.

TIP: Aby vám česnek nezezelenal, je nutné stroužky podélně rozříznout a důkladně vyjmout klíček – střed česneku. Pokud necháte jen kousíček, dojde ke zbarvení obsahu!

Zdroj: Uchování česneku

Česnek v soli a sádle

Potřebné množství česneku vyloupejte, nechte stroužkům košilku, naházejte do „sádláku“, překryjte plátýnkem a uložte do spižírny. Stroužky postupně odebírejte z hrnce dle potřeby a vždy povrch uhlaďte, aby stroužky česneku nevyčnívaly. Sádlo z česneku se dá následně použít do pokrmů. Čerstvý chléb namazaný tímto sádlem, posypaný cibulí a trochou kmínu, s kyselou okurkou, to je opravdu delikatesa.

Česneková pasta se sádlem je další možnou variantou: Nadrtíte česnek, který zamícháte do povoleného sádla a nalijete do skleničky s uzávěrem. Požíváte, tam kde je potřeba utřený česnek.

Zdroj: Uchování česneku

Jak uchovat vánoční cukroví

Během vánoc a adventu úplně postačí, když cukroví dáte do papírové krabice na dorty, kterou dáte do pevného igelitu a takto zabalené to dáte do stínu na balkon. Mírný mráz ani déšť tomu nevadí. Domů si vždy naberte jen tolik, kolik sníte za jeden den.

Pokud vám zbyde cukroví po vánocích, tak pro jeho uchování je nejlepší hluboké zmrazení ve vakuové misce. O velikonocích nebo na Valentina pak budete mile překvapeni jeho čerstvostí a skvělou chutí.

Zdroj: Recepty na české vánoční cukroví

Jak na to

Pro řízkování používejte vždy vyzrálejší části rostliny. Řízek v místě řezu potřete stimulátorem, abyste zabránili napadení ještě nezakořeněné rostliny bakteriemi. U řízků s velkými listy se doporučuje jejich seříznutí, aby se zmenšila odpařovací plocha. Substrát by neměl být příliš vlhký, nejlépe je rostlinky rosit.

Typy rostlinných řízků

  • Řízky ze stonků – část stonku obsahující nejméně jedno listové kolénko se zahrne zeminou; pod povrchem půdy obvykle z kolénka vyrazí nové kořínky.
  • Kořenové řízky – část kořenů se uloží těsně pod povrch, kde vytváří nové výhony.
  • Řízkování roubů – používají se již dřevité větévky.
  • Řízkování oček – jedná se o kousky olistěných nebo neolistěných stonků s jedním nebo více očky.
  • Řízkování listů – metoda, při které je list umístěn ve vlhké půdě nebo substrátu. U tohoto způsobu se má vyvinout jak nový stonek, tak i nové kořeny.

Zdroj: Množení řízkováním

Jak zmrazit listový špenát

Dát špenát do mrazáku je ta nejlepší volba pro jeho dlouhodobé uchování. Důležité je mít čerstvý špenát s nezvadlými listy. Všechny listy dejte do velké nádoby se studenou vodou a rukama listy properte. Během této operace vytahujte všechno, co se vám nelíbí. Pak po malých částech přendejte listy do hlubokého sítka, důkladně přelijte (spařte) vařící vodou a hned zchlaďte v čisté studené vodě a nechte okapat. Takto postupně sterilizujte všechny listy a nechte okapat. Po té listy tyčovým mixérem rozmixujte na pyré, které nalijte do forem na mufiny nebo do kelímků od paštiky a dejte hluboce zmrazit. Zmrzlé formičky vyprázdněte a zmrzlý špenát dejte volně do pytlíku po několika kusech zpět do mrazáku.

Zdroj: Špenát

Slovníček použitých odborných výrazů

  • sprchávání – projev nedostatečného opylení z různých důvodů (srážky v době kvetení, přehnojení dusíkem, virová onemocnění), kdy bobule jsou malé a bez semen nebo v hroznech úplně chybí
  • karoteny, xantofyly, kvercetiny – barviva ve slupkách bílých a červených odrůd
  • antokyany – barviva ve slupkách modrých odrůd, u některých odrůd i v moštech
  • barvířky – skupina odrůd, které mají antokyanová barviva i v moštech, např. Neronet nebo Rubinet
  • glukóza, fruktóza – monosacharidy obsažené v moštech, kvasinky je (na rozdíl od vyšších sacharidů) bez problémů umí zkvašovat
  • cukernatost – obsah monosacharidů v hroznech, jednotka 1°NM
  • fenolické a aromatické látky – organické sloučeniny různého složení, podílející se na barvě, vůni a chuti vín
  • redukce hroznů – snižování množství budoucí sklizně ve prospěch její kvality, odstřihávání hroznů
  • štěpování – spojování roubu s podnoží (starý výraz specifický především pro vinohradnictví)
  • školkování – proces zapěstování kořenů na štěpovancích v révové školce
  • novošlechtění – tvorba nových odrůd křížením vybraných rodičovských odrůd s cílem vylepšit některé jejich vlastnosti
  • ampelografie – část vinohradnictví, zabývající se popisem znaků a vlastností odrůd révy vinné

Zdroj: Kalendář pro vinaře - září

Přesazení řízků do vinohradu

Zakořeněné řízky vysazujte, když je půda prohřátá cca na 10 °C, což bývá cca v třetí dekádě dubna. Do té doby nechte sazenice uložené ve studeném a stinném sklepě, nejlépe ve vlhkém písku. Jamky pro výsadbu vyryjte teprve v den vysazení, aby zbytečně nevysychaly. Jamku připravte zhruba na hloubku délky sazenice, to je asi 30 cm. Sazenici vždy dávejte do jamky šikmo, naroubovanou částí k opoře. Pokud jste sazenici v místě srůstu podnože a roubu zavoskovali, může tato část vyčnívat nad zeminu (cca 5 cm). Není-li tomu tak, je třeba kvůli vysychání oček navršit hlínu i na roub. Jamku i se sazenicí nejprve zasypte do poloviny dobrou zeminou (může být smíchaná nejen s kompostem, ale i s trochou písku) a poté zalijte asi 3 až 5 litry vody. Až se voda zcela vsákne do půdy, zahrňte zbytek jamky. Rašení začíná obvykle po třech týdnech, záleží na klimaticko-půdních podmínkách. Když chcete zkontrolovat, jestli očko vyrašilo, odkrývejte vždy zeminu velmi opatrně, abyste rašící očko nevylomili.

Zdroj: Jak na rozmnožování vinné révy řízky

Česnek v olivovém oleji

Ingredience: česnek, olivový olej nebo extra slunečnicový olej lisovaný za studena, sůl, skleničky

Postup: Česnek oloupeme a umeleme na strojku nebo jej rozdrtíme v lisu na česnek. Ve skleničkách promícháme olivový olej, lisovaný česnek, sůl (soli tolik, kolik máte rádi). Důležité je nedávat plné skleničky, obsah nabobtná a olej pak vytéká ven. Takto konzervovaný česnek uchováváme v chladu, například ve spíži, protože velmi snadno kvasí. Při dobrém skladování vydrží rok i déle, jen trochu změní barvu.

Pozor! Při nakládání česneku do oleje je nutné dodržet recepturu i způsob skladování! Česnek ponořený v oleji je krásné anaerobní místečko pro množení klostridií. Česnek v oleji kvasí! Tomu se dá zamezit nakládáním v octu a skladováním lahvičky v chladu. Když ale nedodržíte recept, nebo naložený česnek uchováváte v teple, můžete se snadno přiotrávit.

Tip: Česnek po sklizení očistíme a stonek seřízneme na 15 cm a dáme natí do vázy – takto vydrží přes zimu.

A jaký návod na uskladnění česneku máte vy? Podělte se o své recepty.

Zdroj: Uchování česneku

Slovníček použitých odborných výrazů

  • uzavírání hroznů – dorůstání bobulí do konečné velikosti; bobule se vzájemně dotýkají, až vytlačují ven z hroznu
  • osečkování – odstraňování vrcholů letorostů s auxinem, hormonem podporujícím růst
  • odlisťování – odstraňování části listů, aby hrozny byly lépe osluněny
  • cibéby – bobule napadené ušlechtilou formou plísně šedé; plíseň odebírá z bobulí vody a zahušťuje mošt
  • chlebovinka – speciální vůně a chuť cibéb, typická pro některé druhy vín, např. Tokajské
  • ppm – speciální veličina, udávající množství živin v půdě, tj. 1 ppm přestavuje 1 mg živiny, např. draslíku nebo fosforu, v 1 kg půdy
  • mineralizace – přeměna organických forem živin na anorganické, týká se především dusíku
  • zelené hnojení – jedna z forem organických hnojiv; směska pěstovaná na místě a posléze zapravená do půdy
  • sorpční komplex – „zásobárna“ některých živin v půdě; tvoří ho buď částice jílu, nebo humus
  • rigolační pluh – pluh převracející půdu do větší hloubky
  • parafínování – ošetření místa srůstu na révové sazenici na ochranu před vysycháním
  • zpravokořenění sazenice – úhyn kořenů rostoucích na podnoži a rozvoj rosných kořenů vyrůstajících z roubu
  • kontejnerovaná sadba – sazenice révy prodávané za vegetace s kořenovým balem
  • etiolizovaný výhon – vybělený výhon, rostoucí pod povrchem půdy bez přístupu světla, nemá vytvořený chlorofyl
  • ramování – odstraňování rosných kořenů po výsadbě a v dalším následujícím roce

Zdroj: Kalendář pro vinaře - srpen

Uskladnění česneku na zimu

Není sporu o tom, jak důležitou úlohu v lidském životě česnek sehrává. Díky velkému obsahu vitamínů, minerálů a antibakteriálních složek je využíván jako přírodní antibiotikum. Česnek velmi významně posiluje imunitní systém celého organismu, v zimních měsících se užívá jako prevence proti nachlazení. Opravdu efektivně působí proti bolesti v krku a při angíně. Jedinci bojující s vysokou hladinou cholesterolu česnek užívají k jejímu snížení a udržení v přijatelných hranicích. Zlepšuje také cévní a oběhový systém, s čímž souvisí podpora srdeční činnosti a regulace krevního tlaku. Velké množství lidí užívá česnek především pro podporu trávení. V trávicí soustavě totiž snižuje pravděpodobnost výskytu nádorů v oblasti tlustého střeva nebo žaludku. V dětské medicíně česnek zbavuje hlístů, roupů, škrkavek, tasemnic či ploštěnek. Celkově odpuzuje veškeré parazity a v letních měsících především klíšťata. Při užívání česneku je však zapotřebí počítat i s pálením žáhy. Pokud člověk těmito obtížemi trpí, měl by užívat spíše méně silnou odrůdu česneku.

Česnek obsahuje:

  • vitamín B1: 0,2 mg
  • vitamín B2: 0,11 mg
  • vitamín B3: 0,7 mg
  • vitamín B5: 0,59 mg
  • vitamín B6: 1,24 mg
  • kyselinu listovou: 3 μg
  • vitamín C: 31,2 mg
  • vápník: 181 mg
  • železo: 1,7 mg
  • hořčík: 25 mg
  • draslík: 401 mg
  • fosfor: 153 mg
  • zinek: 1,16 mg
  • sodík: 17 mg
  • betakaroten: 5 μg
  • mangan: 1,67 mg
  • selen: 14,2 μg
Nutriční hodnoty česneku (100 g):
  • energie: 623 kJ (149 kcal)
  • sacharidy: 33,06 g z toho cukry: 1 g
  • bílkoviny: 6,39 g
  • tuky: 0,5 g
  • vláknina: 2,1 g

Česnek je základem většiny jídel. Kromě své specifické chuti, které se ve většině pokrmů využívá, má také schopnost podtrhnout a zvýraznit chutě jiných přísad. Česnek může hrát v pokrmech i hlavní roli, například česneková pomazánka (pomazánkové máslo/tvaroh, prolisovaný česnek dle chuti, pepř, sůl), česneková polévka (krémový základ, prolisovaný česnek, čerstvá petržel nebo cibulová nať). V případě zvýraznění jiných chutí se často česnek využívá jako podklad pod pečené i grilované maso. Ke grilovaným pokrmům se velmi často připravují česnekové omáčky nebo dipy.

Klasiku uchování česneku na zimu představuje svázání ve speciální vazbě. Takto zavěšené česnekové kytice dokážou vydržet v chladnějším prostředí velmi dlouho. Optimální výška je cca 1,5 m nad zemským povrchem. Nejvíce se pro uchování česneku ve vazbě hodí třeba spižírny, kuchyně anebo komory. Po proschnutí ve vazbě lze česnek následně uchovávat i v kameninové nádobě, případně papírové krabici s dírkami.

Česnek naše babičky také uchovávaly tak, že jej zbavily nati a ukládaly jej na síta s pískem do nějakého chladnějšího prostředí, optimálně sklepa. Hodně oblíbené je i uchování vyloupaného česneku, a to hned v několika podobách. Oblíbený je třeba česnek v oleji. Uchovávat jej lze také ve víně anebo jej sterilizovat.

Zdroj: Uchování česneku

Sazenice vinné révy

Plevelům se na povrchu té nevyhnojené půdy tolik dařit nebude, zatímco réva bude mít lepší podmínky. Musí se sazenice na výsadbu nějak připravit?

Záleží na tom, jak je připravená z révové školky. Sazenice při vyorávání ze školky mají dlouhé kořeny a na vrcholu dobře vyzrálý delší letorost – jak to nařizuje vyhláška o sadbě. Některé školky však pro zákazníky sazenice předem částečně upravují tak, že výhon zakrátí nanejvýše na dvě viditelná očka a celou vrchní část sazenice včetně místa srůstu podnože a roubu zaparafínují. To pak umožní výsadbu tzv. „na vysoko“, kdy místo srůstu bude trvale nad povrchem půdy a nebudou se tak vyvíjet rosné kořeny. Ty je totiž nutné v prvních letech odstraňovat nůžkami, aby se nestalo, že sazenice „zpravokoření“. Tím by se eliminovala ochranná funkce podnože před mšičkou révokazem, jak jsme o tom mluvili v lednu. Odstraňování rosných kořenů se odborně nazývá „ramování“.

Pokud sazenice ze školky zakrácené a naparafínované nejsou, musí se odstřihnout na dvě očka před výsadbou a musíme je vysadit hlouběji, aby místo srůstu (parafínem nechráněné) nevysychalo. Pak se ovšem ramování nevyhneme. Kořeny se zakracují tak, aby se bez problémů vešly do jamky a neměly tendenci se obracet nahoru – pak by nerostly. Obvykle je to na šířku dlaně, tady asi na 8 – 10 cm. Tyto úpravy se dělají bezprostředně, nejvýše den před výsadbou, a sazenice se pak na několik hodin, nejlépe přes noc, namočí, aby nasály vodu.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - srpen

Bakteriální choroby

Bakteriální skvrnitost listů (Pseudomonas syringae)

  • příznaky: na plně vyvinutých listech se objeví zřetelné drobné světlezelené až žlutozelené, skvrny, ohraničené žilnatinou. Skvrny jsou ojedinělé nebo ve skupinách. Postižená místa červenají, hnědnou a postupně nekrotizují. Na okrajích skvrn postupně vznikají další světlé skvrny. Silně postižené listy žloutnou nebo červenají a předčasně opadávají. Bakterie přetrvávají dlouhodobě epifyticky na rostlinách a za příznivých podmínek napadají pletiva listů
  • ochrana: k výskytu dochází zejména za deštivého počasí, na teplotě nezáleží, výskyt této choroby tedy omezí všechna opatření, která zajistí plnou vitalitu keřů, zejména jejich vyrovnaná výživa
  • fotografie této choroby najdete mimo jiné tady: bakteriální skvrnitost listů foto.

Bakteriální nádorovitost révy

(Rhizobium radiobacter, syn. Agrobacterium tumefaciens; Rhizobium vitis, syn. Agrobacterium vitis)

  • příznaky: na hlavě keře nebo na kmínku se objevují různě velké a utvářené nádory. U sazenic jsou nádory obvykle v místě srůstu roubu a podnože a na bázi podnožového řízku. Nádory jsou zpočátku bílé nebo zelené, měkké, květákovité, později tvrdnou a dřevnatí. Postižené keře mají světlejší a menší listy a kratší a slabší přírůstky. Silně postižené keře slaběji rostou a dávají menší a méně kvalitní sklizeň
  • ochrana: je třeba zabránit nebo omezit poranění včetně poškození mrazem a případná poranění ošetřit. Důležité je zlikvidovat napadené rostliny. Riziko napadení omezuje správná péče a harmonická výživa, která zajistí plnou vitalitu keřů
  • fotografie této choroby najdete mimo jiné tady: bakteriální nádory u révy foto.

Zdroj: Choroby a škůdci vinné révy

Uchování zázvoru v lednici

Šťávu ze zázvoru skladujte v chladničce maximálně týden. Neoloupaný zázvor se dá skladovat v chladničce 2−3 týdny. Jestliže chcete zázvor skladovat déle, můžeme/musíte ho zamrazit. V takovém případě zabalte zázvor do potravinové fólie, vložte ho do uzavíratelného plastového sáčku, ze kterého vymačkejte všechen vzduch. Sáček se zázvorem uzavřete a dejte do mrazáku. Takto zabalený zázvor můžete skladovat až několik měsíců. Až ho vytáhnete zmrazený, zkuste ho nastrouhat na struhadle na sýry, je to velmi jednoduché.

Mražení nakrájeného zázvoru: Zázvor oloupejte a nakrájejte na malé kousky. Z nich vytvořte malé hromádky a ty rozložte na tác s pečicím papírem. Tác vložte do mrazáku a nechte ho tam tak dlouho, dokud všechen zázvor nezmrzne. Potom zázvor přendejte do vzduchotěsné krabičky nebo do sklenice s těsným víčkem. Nakonec nádobu se zázvorem dejte zpět do mrazáku. Takto skladovaný zázvor vám vydrží v mrazáku až šest měsíců.

Mražení nasekaného zázvoru: Zázvor se slupkou nasekejte na kousky, jaké budete v budoucnu potřebovat k vaření, tj. můžete mít větší kousky, ale i malé kousíčky zázvoru. Ty potom vložte do vzduchotěsné krabičky a krabičku dejte do mrazáku.

Mražení zázvoru ve formě medailonků: Víte-li, že budete při vaření potřebovat zázvor ve formě medailonků, oloupejte ho, nakrájejte na medailonky a ty následně vložte do skleněné misky nebo do nějaké jiné nádoby, kterou můžete umístit do mrazáku. Nádobu se zázvorem dejte do mrazáku a nechte ji tam, dokud zázvor úplně nezmrzne (po hodině můžete medailonky obrátit). Poté kousky zázvoru vložte do vzduchotěsné krabičky a krabičku dobře zavřete. Krabičku se zázvorem dejte zpátky do mrazáku. Takto skladovaný zázvor vám vydrží minimálně tři měsíce.

Zdroj: Jak uchovat čerstvý zázvor

Sazenice vinné révy

Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?

Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.

Podnožová réva:

Podnožová réva

Kontroluje to ještě někdo?

Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.

Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:

Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem

Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.

Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:

Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách

Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?

Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily. Proto štěpovance čeká ještě jedno vegetační období, které tentokrát stráví v půdě, v révové školce, kde jim pořádné kořeny teprve narostou. Tomuto procesu se říká školkování. Před zaškolkováním do půdy se sazenice vyberou ze stratifikačních beden, pár dní se otužují venku, aby si zvykly na sluníčko. Pak se vysadí na husto v řádcích tak, aby byly uchycené v půdě pouze na bazální části – proto se sázejí do hrůbků potažených černou folií. Ta udržuje vodu v půdě a brání růstu plevelů. Během roku z oček vyraší a narostou výhony, které v druhé polovině vegetace vyzrají. Samozřejmě se musí provádět patřičná ochrana proti chorobám a škůdcům. Na podzim po opadu listů se sazenice vyorají, vytřídí a nasvazkují podle odrůd. Školkaři před prodejem ještě musí přizvat kontrolní orgán, který dá souhlas k prodeji. Tím orgánem je již zmíněný Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který potvrzuje, že školkař udělal vše pro to, aby sazenice byly zdravé.

Sazenice v révové školce:

Sazenice v révové školce

Zřejmě bude jednodušší a jistější, když si sazenice koupíme?

Určitě ano, protože kde seženete podnože odolné vůči révokazu? Pravda je, že existují další způsoby množení. Připomeňme si, jak to dělali naši předkové: množili révu hřížením tak, jak se dnes mohou množit jahody, nebo jednoduše zastrčili kousek réví do půdy a réva ukázala svou života schopnost a rostla. Jenomže to bylo v dobách před tím, nežli se do Evropy nastěhovala mšička révokaz, která škodí na kořenech evropské révy. Vrátíme se k ní příště.

Jeden způsob, jak révu vlastnoručně efektivně množit, však existuje. Jedná se o přeštěpování na stanovišti. To lze docela dobře dělat i doma na zahradě, stejně jako někteří zahrádkáři přeroubovávají ovocné stromy. Důvody pro přeštěpování na stanovišti mohou být různé: příměsi jiných odrůd, odrůdy příliš vzrůstné, kterým jsme nechali málo pěstební plochy pro jednotlivé keře, jež si tak vzájemně si překážejí. Nebo jsme se stávajícími odrůdami nespokojeni, chtěli bychom pěstovat jiné a zahradu nelze rozšířit.

Nejčastěji používanou metodou přeštěpování na místě a zároveň nejúspěšnější metodou je přeštěpování tvrdého, tedy dřevitého roubu do zeleného výhonu. Rouby se ujímají dobře, kořenový systém je po předchozí odrůdě zapěstovaný a takovéto keře bez problémů plodí.

Jak uchovat tvrdé rouby do doby přeštěpování?

Rouby je nutné odebrat na podzim, když opadne listí a dřevo je dostatečně vyzrálé. Musí to být ale ještě před příchodem mrazů. Sklizené rouby se musí ošetřit nějakým protiplísňovým přípravkem (např. Rovral či Teldor), zabalit do folie, aby nevysychaly, a uložit v chladu. Často se však stane, že jsou rouby i přes ošetření napadeny plísní šedou, protože v obalu je příliš vysoká vzdušná vlhkost. Rouby také mohou vyschnout, protože měly příliš nízkou vzdušnou vlhkost v obalu. Nebo předčasně vyraší, protože teplota na uchování byla vyšší. O uchování roubů se můžeme pokusit, ovšem musíme je často kontrolovat.

U keřů, které chceme přeštěpovat, seřízneme kmen nad místem štěpování, tedy ho značně zkrátíme – potřebujeme ho nahradit novou odrůdou. Ze zbylého starého dřeva kmínku vyraší výhony ze spících oček. Počkáme, až dorostou do potřebné délky tak, aby alespoň dolní část nového zeleného výhonu již nebyla zcela bylinná a tedy nebyla křehká. Z narostlých letorostů vybereme ty přiměřeně silné, aby průměrem zhruba odpovídaly připraveným roubům, které by neměly být o mnoho slabší. Vybrané letorosty seřízneme nízko nad druhým nebo třetím nodem v době, kdy letorost v tomto místě už není podle pohmatu úplně v bylinném stavu. Pomalu se v něm začínají vyvíjet cévní svazky. V tomto místě nařízneme rozštěp a do něho vložíme připravený roub, který do řezu v letorostu mírně zatlačíme. Místo štěpování zavážeme od spodu pod řezem klasickou PE páskou, jaká se používá na roubování růží či ovocných stromů. Vedeme ji přes řez směrem nahoru. Je vhodné páskou pokrýt celý roub a dbát přitom, aby se páska překrývala a místo štěpování nevysychalo. Očko bychom ale měli určitě nechat volné, aby vyrašený výhon měl prostor k růstu. O přeroubovaný mladý výhon se staráme stejně jako o jednoletý výhon na mladé sazenici, včetně zaštípnutí v druhé polovině vegetace, tedy někdy v srpnu. (Viz též osečkování v předchozích dílech v červenci a srpnu). Všechny další výhony ze spících oček, vyrůstající ze starého dřeva, pečlivě odstraňujeme. U slabších keřů takto přeštěpujeme dva nové výhony, u keřů vitálnějších tři. V příštím roce uvolníme pásku a rozhodneme se, který z přeštěpovaných výhonů použijeme na založení nového kmene, a ostatní odstraníme.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - září

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Hanka Synková

Mgr. Jana Válková

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jitka Konášová

Bc. Jakub Vinš


Vinna-reva-pestovani

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU