Informace od profesionálů
 |
MENU
PĚSTOVÁNÍ
POSTŘIK
MNOŽENÍ
ODRŮDY
Začátkem července jsou bobule již velké jako hrášek. Zhruba v polovině července rostou cca jeden metr dlouhé výhony. To znamená, že výhony, které vyrůstají za drátěnou mříží, se zkracují strojově (nebo ručně). Zejména mezi červencem a srpnem roste silná stěna olistění, která by hrozny připravila o vzduch a slunce, proto je velmi důležité výhony zkracovat, zaplétat nebo udržovat ve tvaru.
Zdroj: Vylamování zálistků
Mezi hlavní úkony péče o vinnou révu patří i takzvané osečkování neboli zakracování letorostů. V červenci letorosty ještě neukončily svůj růst a mohou se ohýbat či převěsit, proto letorosty nad horním drátem musíme zalomit. Jejich délka by měla být asi 120–150 cm. Neprovedeme-li osečkování, změní se solární plocha keře v neprospěch zastíněných listů, které málo asimilují a spotřebovávají svoje asimiláty k dýchání. Tím vzniká nadměrné množství kyseliny jablečné a snižuje se kvalita hroznů, následně hůře vyzrávají i letorosty. Osečkování provádíme v letních měsících 2–3x. Přitom stále nezapomínáme na odstraňování neplodných letorostů na starém dřevě a na dodatečné vylamování zálistků.
Osečkování je jeden z hlavních úkonů vinaře, jde o zakracování letorostů. Provádí se v období od července zhruba 2-3x, kdy letorosty ještě neukončily svůj růst a mohou se ohýbat či převěsit. Letorosty nad horním drátem musíme zalomit. Kvalitní tvar je takový, kdy listová stěna není příliš hustá a listová plocha keře a hrozny jsou dobře osluněné. Jejich délka by měla být asi 120-150 cm. V případě velmi bujného růstu může docházet k osečkování již před kvetením révy. Obvyklý je ale termín po kvetení révy. Pokud se osečkování neprovede, změní se solární plocha keře v neprospěch zastíněných listů, které málo asimilují a spotřebovávají svoje asimiláty k dýchání. Tím vzniká nadměrné množství kyseliny jablečné a snižuje se kvalita hroznů, hůře vyzrávají následně i letorosty. Osečkování se provádí ručně zahradnickými nůžkami anebo také srpem.
Zdroj: Kdy stříhat hroznové víno
Jeho cílem je inhibovat růst plodnic a urychlit jejich lignifikaci. Děláme ho na konci růstové fáze bobulí, kdy dosáhnou velikosti odpovídající odrůdě. Termín prvního ošetření je v závislosti na počasí v daném roce ve 2.až 3. dekádě července. V praxi provádíme řez výhonů 3 až 4x po několika dnech až do sklizně plodů. Ořezávání výhonků příliš pozdě není efektivní a neurychluje výnos, příliš brzy - stimuluje růst výhonů z paždí. Příliš krátké stříhání výhonků může způsobit předčasný vývoj zimních pupenů.
Správně provedené ošetření zvyšuje odolnost keřů vůči zimě a zlepšuje proslunění hroznů. Na nejsilnějším letošním výhonu ponechte alespoň 6-10 listů. Není však důležitý počet listů, ale celková plocha listů – velkých listů necháme méně a malých – více. Jak provést osečkování se můžete podívat tady: osečkování video.
Při péči o vinnou révu nezapomínáme ani na odstraňování neplodných letorostů na starém dřevě a na dodatečné vylamování zálistků. Osečkování totiž podporuje zvýšenou tvorbu zálistků. Zálistky jsou u révy vinné velmi důležité. Mladší listová plocha zálistků vytváří asimiláty, které réva vinná využívá pro zrání hroznů a tvorbu zásobních látek na přezimování. Zálistky se však odstraňují v zóně hroznů, aby ji příliš nezahušťovaly. Nad nejvýše postaveným hroznem se pak zálistky opět nechávají. Tyto zálistky se dále také osečkovávají, aby se udržel požadovaný tvar listové stěny keře.
Zálistky se nejčastěji vylamují ručně, bez použití zahradnických nůžek. Zálistky jsou citlivé na napadení houbovými chorobami, zejména plísní révy a padlím révy. Až do konce vegetace je důležité udržovat jejich zdravotní stav v pořádku a provádět účinnou ochranu proti houbovým chorobám.
Zdroj: Kdy stříhat hroznové víno
Réva má za sebou nejdůležitější krok pro produkci hroznů – kvetení. Co se bude dít s révou tento měsíc?
Po odkvetení se z květů stávají malé bobulky. Ty se zvětšují a zároveň těžknou. Stopečky tvořící kostru hroznu jsou jejich hmotností tak zatěžovány, že už se neudrží ve vzpřímené poloze a mladičký hrozen, poslušen zákona gravitace, se postupně ohýbá dolů. Tato fenofáze se proto nazývá „zavěšování hroznů“. Změna nastává v době, kdy je většina normálně opylených bobulek veliká asi tak jako semena v hrachovém lusku. Proto druhý název pro toto stádium je „velikost hrášku“. Kromě toho existuje ještě několik dalších krajových pojmenování. V této době je réva velmi vděčná za přísun vody, kterou potřebuje právě pro růst bobulí.
A co budeme my vinohradníci ve vinici dělat v tomto měsíci?
Některé práce si zopakujeme, například zastrkování výhonů do dvojdrátí (či jejich vyvazování), také můžeme pokračovat ve vylamování zálistků, které od minula dorostly a začínají zahušťovat keře v horní části letorostů, případně zastiňovat hrozny. Jiné práce budeme u většiny způsobů vedení dělat poprvé. Jde o takzvané „osečkování“. Účelem tohoto agrotechnického zásahu je zastavit prodlužovací růst letorostů a tak je přimět, aby se „věnovaly potomstvu“, tady začaly ukládat asimiláty tak, aby byly použitelné pro vyvíjející se hrozny. Réva má značně vyvinutou apikální dominanci, jak jsme si vysvětlili v lednu, a proto vrchol výhonu silně podněcuje letorost k dalšímu intenzivnímu růstu, za což zodpovídá fytohormon zvaný auxin. Správně bych měla říci fytohormony, protože auxinů si réva vytváří více druhů a ukládá si je ve vrcholcích výhonů.
Teoreticky by se tedy dalo říci, že růst se zastaví odstraněním pouhých několika vrcholových buněk, takže by stačilo odštípnout třeba jen jediný centimetr výhonu. V praxi je tomu trochu jinak. Takhle by osečkování fungovalo, kdyby se provedlo v tom správném termínu, tedy asi na konci fenofáze uzavírání hroznů nebo lépe na začátku zaměkání hroznů. Jenže v té době by už byly přírůstky na letorostech tak dlouhé, že by pro ně nestačila drátěnka a začaly by přepadávat dolů, čímž by zastiňovaly spodní části výhonů s hrozny, které by tak dostávaly méně světla a déle by osychaly. Důsledky by byly jasné: vytvoření podmínek pro rozvoj houbových chorob působících v druhé polovině vegetace, jako je bílá či šedá hniloba, a pak také zpomalení vyzrávání, což by se projevilo v kvalitě hroznů. Zde je vidět osečkovaný vinohrad:
Proto nás intenzivní narůstání výhonů nutí provádět osečkování dříve, obvykle tehdy, kdy k zastiňování porostů pomalu začíná docházet, což často bývá už v červenci. A v této době má réva ještě dostatek síly svůj růst bránit působením apikální dominance, která, když už nemůže podporovat vrcholy letorostů, začne podporovat růst zálistků, které jsme při vylamování na výhonech ponechali kvůli dostatečné fotosyntéze. Z uvedeného vyplývá, že nestačí osečkovat jen jednou, ale že si tuto práci budeme muset nejméně ještě jednou zopakovat.
Jaké nářadí je vhodné použít při osečkování?
Tam, kde je výměra vinice taková, že se k jejich ošetřování používají traktory, bylo vymyšleno, vyvinuto a vyrábí se k tomuto účelu zařízení zvané osečkovač. Osečkovače mohou být jednostranné, pak se řádek musí osečkovat z každé strany samostatně, nebo tunelové, které zakracují výhony z obou stran řádku naráz. Pracovní ústrojí osečkovačů tvoří několik rotujících nožů (zpravidla 2 – 3). Nože jsou umístěny svisle, ale jeden je vodorovný, aby osečkování bylo dokonalé. Za pracujícím osečkovačem jsou k vidění keře uhlazené, jako dáma, když odchází z kadeřnictví. Tedy, pokud byly letorosty dobře zastrkané.
Ovšem tento pěstitelský zásah je potřebné provést i na vinicích ošetřovaných pouze ručně. Na to se hodí různé nářadí: nejčastěji se používají zahradnické nůžky. Tuto práci je možné provádět i srpem či nůžkami na plot. Osoby menšího vzrůstu s nimi mohou pracovat nad hlavou a nemusí se vypínat na špičkách. Znám i někoho, kdo na tuto práci používal mačetu, ale upozorňuji, že je důležité dbát na svou vlastní bezpečnost. Zde je vidět jak vypadá osečkovač:
Jaký je vliv teplého prázdninového počasí na révu?
To víte, že vysoké teploty v tomto období jsou významným pozitivním faktorem! Vysoké teploty jsou totiž podmínkou pro zdárný průběh jednoho důležitého životního děje ve vegetačním cyklu révy, a tím je „iniciace oček“, čímž se označuje zakládání budoucích květenství. To zjednodušeně řečeno znamená, že v očkách, která se vyvíjejí v úžlabí každého listu, se za vhodných tepelných a světelných podmínek diferencují (můžeme říci, že se specializují) buňky, ze kterých v příštím roce budou na vyvíjejícím se letorostu vyrůstat květní laty. Ideální jsou teploty nad 20°C, které přetrvávají nejméně 4 hodiny denně. Jaká bude produkce hroznů v následujícím roce - to právě záleží na průběhu letních teplot. V našich klimatických podmínkách v dané lokalitě průměrně bývají dva, tři nebo i čtyři hrozny na jednom výhonu. Toto vysvětlení je velmi zjednodušené, protože ještě může probíhat dodatečná diferenciace buněk, ale pro naše účely toto jednoduché objasnění postačí.
Zdroj: Kalendář pro vinaře - srpen
Měsíc říjen bychom mohli označit jako vinařské žně, viďte? Ptáme se odbornice na vinohradnictví a vinařství z České zahradnické akademie Mělník Ludmily Svobodové
Vrcholnou fenofází, na kterou vinař čeká s velkými nadějemi, je fenofáze zrání, ke které hrozny plynule pokročily poté, co nastalo zaměkání bobulí. V době zrání dochází v bobulích k řadě změn. Buňky dužniny se zvětšují a jsou naplněné moštem. Letorosty teď už samy o sobě nemají tendenci dále růst, a navíc jsme jim to „zakázali“ při tzv. osečkování, kdy jsme odstranili jejich vrcholy, obsahující růstový hormon auxin. V této době se vznikající asimiláty ukládají zejména v moštu. Především jsou to monosacharidy /jednoduché cukry/ glukóza a fruktóza, jak jsme si už popsali minule. Tato fenofáze probíhá tak dlouho, až hrozny dosáhnou zralosti. Jistě jste si všimli, že bobulky nevyzrávají stejně rychle. Nejlépe se daří těm ve střední části hroznu, kdežto bobulky v dolní části mohou být značně pomalejší. Proto musíme mít dostatečnou trpělivost, nežli si hrozen odstřihneme na stůl, protože ten ne úplně vyzrálý by nám nechutnal. Musíme si tedy počkat na tzv. fyziologickou zralost, která také může být označována za zralost konzumní.
Avšak ten, kdo chce vyrobit své vlastní víno, si musí počkat ještě na tzv. technologickou zralost. Za velmi dobrou úroveň zralosti, která se vyjadřuje stupni normalizovaného moštoměru (což jsem vysvětlila v části věnované měsíci září), se považují hodnoty dosažené cukernatosti okolo 21 °NM u bílých odrůd a 22 °NM u modrých odrůd. Mošty s takovouto cukernatostí již není potřebné doslazovat. Kvasinky z nich vyrobí dostatek alkoholu, takže víno by při dodržování technologických zásad mělo být stabilní. Ovšem technologickou zralost představuje dostatek nejen monosacharidů, ale také dalších, pro výrobu vín stejně důležitých látek.
Zdroj: Kalendář pro vinaře - říjen
Odstraňování nepotřebných letorostů, tedy spících oček rostoucích na starém dřevu (vlky), se označuje jako podlom. Nahoře na kmínku vždy ponecháme 2 letorosty, které rostou ze zásobního kmene. Na tažni necháme jen výhony z hlavních oček, ostatní (z podoček) odstraníme (vylamujeme rukou). Podlom se dělá včas, kdy je valná část výhonů dlouhá jen asi 15 cm nebo i méně.
Takzvaným osečkováním se zkracují příliš dlouhé letorosty, konkrétně se jedná o odstraňování růstových vrcholů v době, kdy se dostanou přes vrchní dráty a ohnou se dolů. Listová stěna by po osečkování měla mít výšku asi 130 cm. Většinou je nejvhodnější osečkovat, když výhony přerůstají asi o 30 cm horní dvojdutí. Při hodně bujném růstu se osečkuje ještě před kvetením, podpoří to násadu plodů. V pozdějším období se tímto zákrokem ukončí růst a dřevo vyzrává. Pokud réva pěkně roste, dělá se tento zákrok i několikrát. Nejčastěji se však začíná osečkovat po odkvětu a pak ještě dvakrát (naposledy koncem srpna).
Vylamováním zálistků (fazochů) se odstraňují listy jen v zóně hroznů a ve spodní třetině letorostů, ale i tak se na nich nechávají 2 listy. Často se to dělá také tak, že nad nejvyšším hroznem na výhonu se už zálistky nechají. Vylamuje se ručně, když jsou fazochy malé. Fazochy v horních partiích zakracujeme na 3–4 listy. Fazochy, které jsou na výhonech ze zásobního čípku, můžeme vylámat všechny. Zlepší se tím vyzrání oček a prospěje to úrodě v následujícím roce.
Odlisťováním se odstraňují staré listy nebo listy, které příliš zastiňují květní laty (před kvetením). Po násadě bobulí (začátek července)se ulamují listy, které příliš zastiňují budoucí hrozny.
Probírka hroznů se provádí při velké násadě již v květenství. Na letorostu se nechávají nejvýše 2 květenství. Zvýší se tím cukernatost i velikost pozdějších zbylých bobulí. Až se objeví bobule, probírají se ještě hrozny a ponechává se jen 1 hrozen na letorostu. Odstraňují se ty hrozny, které jsou na letorostu výše, dále hrozny na slabých nebo málo olistěných letorostech.
Uvedené informace jsou pouze jakýmsi úvodem. Když se pustíte do pěstování vinné révy, rozhodně se vybavte odbornou literaturou, v níž se dozvíte důležité informace o vedení, řezu, výživě a řadě dalších důležitých informací. Dostane se vám odměny v podobě úžasných čerstvých hroznů.
Bobulky se nalévají, hrozny pěkně rostou, stejně jako celé keře. Co s nimi bude teď?
Porostou dál, až do své konečné velikosti. Tato fenofáze se nazývá uzavírání hroznů – bobulky narostly tak, že se vzájemně dotýkají a mizí prostory mezi nimi. U některých odrůd s hustým hroznem se dokonce vzájemně tolik utlačují, že se až deformují. Místo kuliček budou při sklizni tvary podobné malým padáčkům. Tekutiny při aplikaci postřiků se teď budou dostávat ke všem bobulím už jen obtížně. Zároveň se v této fenofázi v hroznech vylepšují životní podmínky pro nepřátele révy z řad různých plísní, takže bobule budou více ohroženy.
Dá se tomu nějak zabránit?
Jistěže. Především „zelenými“ pracemi, tedy takovými, jejichž cílem je provzdušnění keře. Mám na mysli již na začátku vegetace dobře provedený podlom, následné vylamování zálistků i pozdější úhledné uspořádání letorostů při jejich zastrkávání či vyvazování, aby se jednotlivé výhony překrývaly jen minimálně. A tomu samozřejmě také prospívá osečkování výhonů, kterými se zastaví prodlužovací růst a keř začne věnovat pozornost především hroznům.
K těmto zásahům, o kterých jsme se bavili již v předchozích dílech (viz také leden, duben, květen a červenec), dnes přidáme další druh ošetřování keřů za zelena, a to je odlisťování. Neznamená to ovšem, že na výhonech otrháme všechny listy a budeme si myslet, že to révě prospěje. Jde o to keře dobře provzdušnit. Odstraňují se při tom některé listy, které ve větším počtu zastiňují hrozny, takže se k nim nedostane dost světla. Nějaké listy se však v okolí hroznů musí ponechat, jinak by réva, podobně jako člověk, mohla být postižena přemírou slunce! Samozřejmě, že profesionálové i na tuto práci mají stroje, které se příznačně jmenují odlisťovače či odsávače listů, protože pracují na obdobném principu jako vysavače (ovšem s menším sacím výkonem).
Zkušení pěstitelé provádějí tento zásah už v době před kvetením, ale musí být přitom velmi opatrní a měli by odstraňovat skutečně jen velmi malý počet listů – tak asi jeden až dva listy na jednom výhonu. Podruhé se pak odlisťuje právě v srpnu.
Přiměřeně odlistěné hrozny:
Přehnané odlistění:
Letorosty, které ve srovnání s těmi silnějšími byly do dvoudrátí zastrčeny teprve nedávno, protože rostly pomaleji, se musí také zbavit vrcholu, abychom omezili jejich další růst. Mohou to být i fazochy vyrůstající na horních částech výhonů, které jsme neměli důvod vylámat. Jsou na nich mladší, světlejší listy, které keře zastiňují seshora. Tyto listy také zakrátíme.
Osečkovaný porost vinice:
Zdroj: Kalendář pro vinaře - srpen
Začátkem července již bobule dorostly do velikosti hrášku a trsy visí na vinné révě. Kolem poloviny července začínají dlouhé výhony vrcholit. Provádí se osečkování, to znamená, že výhony, které vyrůstají za drátěnou mříží, se zkracují strojově nebo ručně. Zejména mezi červencem a srpnem vyrůstá silná zástěna z listů, která se udržuje v přiměřeném tvaru nejen zkracováním a vylamováním výhonů, ale také přichycováním révy.
Na citlivých odrůdách v lokalitách, kde choroby a škůdci pravidelně škodí, pokračujte podle potřeby v ošetření proti plísni révy, padlí révy, obalečům - obalečíku jednopásému, obaleči mramorovanému a případně i šedé hnilobě hroznů révy. V teplých letech se na různých pěstovaných plodinách mohou ve větší míře projevit příznaky nedostatku přijatelného vápníku - abiotikóza, která se u révy vinné vyskytuje jako fyziologické ochrnutí stopek hroznů.
Nedá mi to, abych nezmínila možnost využití těchto mladých lístků v kuchyni. Například Řekové vinné listy plní rýží. Ale to si každý zájemce může dohledat jinde. A taky si musí pohlídat, aby na listech nebyla rezidua z pesticidů. Vraťme se z kuchyně na vinici, kterou jsme mírně odlistili. Zajímá nás, zda tyto zásahy pomohou předejít houbovým chorobám?
Chemickému ošetřování keřů proti chorobám a škůdcům se úplně nevyhneme, ale těmito opatřeními můžeme četnost aplikace chemických prostředků snížit. Rozhodně je potřebné, zejména při vyšším výskytu srážek, kontrolovat keře, zda se neobjevují příznaky výskytu plísně révy nebo padlí révového. Olejových skvrn si všimneme při druhém osečkování, kdy zakracujeme především vrcholy zálistků. V srpnu už tato plíseň tak nebezpečná není, protože se na keřích ze zóny hroznů „odstěhovala“ mnohem výš. Většina profesionálů už proti plísni révy v této době nezasahuje. Drobní pěstitelé, kteří pěstují révu na zahrádkách, mají výhodu, že na podzim shrabují listí a zbaví se tak zdrojů infekce plísně révy pro příští rok. Jak víme, u této houbové choroby zimní spóry přezimují právě ve spadaném listí, které je snadno odstranitelné. Ve vinicích s výměrami v desítkách hektarů se listí pochopitelně neodstraňuje.
S padlím je tomu poněkud jinak. Jak jsme se v květnu podrobněji seznámili s životním cyklem tohoto houbového onemocnění, u padlí přezimují všechna stádia, včetně kleitotécií, na keři. Vždycky některé stádium přežije zimu, a tak nás to padlí v následujícím roce může zase velmi potrápit. Proto je potřebné v tomto měsíci ještě nějaký ten ochranný postřik provést, například přípravkem Discus, nebo Zato 50 WG při silnějších výskytech padlí. V případech, že toho roku padlí bylo méně, je možné použít přípravky s obsahem síry, jako je Kumulus WG či Topas 100 EC.
Černé skvrny padlí na letorostech:
Budeme hlídat jen tato dvě onemocnění?
Bohužel ne - v době, kdy už nebude tolik sluníčka a tepla, začnou se šířit choroby, kterým vyhovuje hlavně vlhko. Nepřítelem č. 1 se teď stane plíseň šedá. A je velmi záhodno začít s ní bojovat už nyní, pokud jste už tento zápas nezačali dřív. Plíseň šedá je houbové onemocnění, kterému k vývoji stačí jen srážky (potřebu vyšších teplot nemá), a nenápadně se začíná rozšiřovat tam, kde voda zůstává nejdéle, a kde vysušení sluníčkem či odpaření trvá dlouhou dobu. Tedy v nitru hroznů. Právě tam se jí daří nejlépe. A my proti ní musíme razantně zakročit už teď, nežli se hrozny uzavřou. Pěstitel, toužící po kvalitních hroznech, právě v té době aplikuje přípravek proti plísní šedé. Další boj pak nastane, až bobulky začnou zaměkat. Vhodnými přípravky jsou např. Euparen, Ronilan, Rovral či Melody comby. Profesionální pěstitelé v době před uzavřením hroznů dokonce aplikují nějaký přípravek bez ohledu na to, zda jsou vidět příznaky. Ošetřují tedy proti této plísni preventivně.
Podle jakých příznaků tuto chorobu můžeme poznat?
Plíseň šedá, latinsky Botrytis cinerea, je nepřítelem pro všechny zelené části révového keře. Na letorostech a na listech je možné nalézt vodnatelné skvrny. Na listech se z nich později stanou hnědé, nepravidelně ohraničené skvrny. Vrcholky letorostů mohou začít vadnout. Stejně tak se plíseň šedá může vyřádit už na květenstvích, která hnědnou a usychají. Tyto příznaky, vyskytující se většinou na začátku vegetace, však mnoho do očí nebijí a proto mohou být přehlédnuty. Největší škody tato plíseň způsobuje na hroznech. Může na bobulích dlouhou dobu přežívat v latentním stavu a začne se projevovat až v době zaměkání. (Proto se také doporučuje aplikace postřiku před uzavřením hroznů, jak jsem zmiňovala před chvíli.) Je pochopitelné, když v latentním stavu odpočívala uvnitř mezi bobulemi, že se začne šířit ze středu hroznů ven. Pokud plíseň šedou najdete na bobulích, je to jednoznačný příkaz ke sklizni, jinak se plíseň rozšíří po celém hroznu, a bude pak nutné ho zlikvidovat.
Hrozen napadený zevnitř se šířící plísní šedou:
Ovšem existuje jedna pozitivní výjimka. Pokud se dostane na hrozny až v době, kdy už by v moštu byl dostatek sacharidů, bude se chovat jinak. Spóry na slupkách začnou klíčit, houba zapouští své hyfy, tedy vlákna podhoubí, do nitra bobulek, odkud čerpá vodu. Bobulky se začnou touto ztrátou vody scvrkávat, čímž se zvyšuje koncentrace sacharidů v moštech, jinými slovy - bobulky jsou sladší. Vypadají jako rozinky do bábovky a říká se jim cibéby. Cibéby, na rozdíl od rozinek, které prostě vyschly na sluníčku, obsahují látky, které do nich plíseň prostřednictvím hyf dopravila, a dávají vínům specifické aroma a chuť, kterým vinaři říkají chlebovinka. Vína, vyrobená z hroznů s cibébami, se označují jako botrytické výběry. Příkladem takovýchto vín jsou například vína tokajská. Jednotlivé druhy tokajských vín se liší technologickými rozdíly ve zpracování.
Zdroj: Kalendář pro vinaře - srpen
A jak vypadá vlastní výsadba?
Na dno jamky je možné dát jemný, dobře proleželý kompost. Nikdy se takto nepoužívá čerstvý hnůj a také se nikdy do jamky nepřidávají průmyslová hnojiva – na začátku rozpouštění je koncentrace jednotlivých živin v jamce příliš vysoká. Jemné, mladé, čerstvě vyrůstající kořínky by se mohly při této koncentraci spálit. Připravené sazenice se umístí do jamky tak, aby výhon se dvěma očky směřoval vzhůru a kořeny byly volně rozprostřené v jamce. Místo srůstu umístíme v případě parafinovaných sazenic asi 2 – 3 cm nad budoucí povrch půdy. Nejsou-li sazenice ošetřené parafínem, umístí se zhruba ve výšce okolního povrchu půdy. Pak se jamka částečně zasype zeminou, která byla původně na povrchu a je tedy vyhnojená. Následuje utužení zeminy mírným přišlápnutím, a pak je potřeba jamku dostatečně zalít.
Výsadba sazenice „v polovině práce“:
Po vsáknutí vody se přihrne zbytek zeminy tak, že zemina, která byla původně dole, se umístí nahoru. A hned se z ní také vytvoří kopeček, aby očka na výhonu byla zakrytá a mohla vyrašit v klidu a bezpečí, bez ohrožení jarními mrazy přicházejícími v květnu. K sazenici hned můžeme umístit tyčku, ke které se vyrůstající letorosty budou za vegetace vyvazovat.
Vytvoření hrobku nad sazenicí:
Můžete upřesnit termín výsadby?
Většinou se sazenice vysazují na jaře, protože na podzim školky většinou nestihnou připravit sadbu k prodeji před zamrznutím půdy. Z hlediska zásobení sazenice vodou je však podzimní výsadba lepší. A ještě něco: je také možné koupit během roku kontejnerovanou sadbu, většinou na různých výstavách či trzích. Pak je dobré vysazovat co nejdříve po nákupu, aby kořeny měly konečně dostatek prostoru, který v kontejneru chybí.
A jak je potřebné se o nově vysazené keře starat?
V krátké době po výsadbě může dojít k utužení povrchu půdy, která tvoří kopeček nad sazenicí. Rašící výhon by pak mohl mít potíže při vyrůstání přes takto utužený půdní škraloup. Proto je nutné občas kopeček jemně a veleopatrně prokypřit. Ale v žádném případě by se pěstitel neměl snažit „pomoci“ rašícímu výhonu tím, že kopeček nechá rozhrnutý! Rašící výhon je pod půdou etiolizovaný (vybělený – neobsahuje chlorofyl) a při prvním setkání s prudkým sluníčkem by se mohl spálit stejně, jako se mnohdy na jaře spálíme my, když včas neodejdeme do stínu.
Jinak většina prací v době vegetace na nově vysazených keřích je v podstatě téměř shodná s pracemi kolem keřů, které už plodí, jak jsme o nich mluvili v předchozích měsících. Proto nám žádná z těchto „zelených prací“ principiálně nebude činit problémy. V průběhu roku je tedy potřeba vysazené keře odplevelovat a podle množství srážek případně také zalévat. První zelená práce – podlom – se dělá brzy, při délce výhonů asi 5 – 10 cm. Ponechají se 2 výhony, nacházející se pokud možno co nejníže na roubové části sazenice; případné další výhony je nutné vylomit. Pokud je místo srůstu pod povrchem půdy, musí se alespoň dvakrát za vegetaci zkontrolovat tak, že se odhrne půda a odstraní se vyrůstající rosné kořeny. Půda se pak zase přihrne. Podruhé se rosné kořeny odstřihují v srpnu. Pokud jsme sázeli sazenice ošetřené parafínem a místo srůstu je výše, toto ramování odpadá.
Zmiňovala jste tyčku, kterou umístíme k sazenici při výsadbě. Jak správně vyvazovat?
U kratšího z rostoucích výhonů při délce 15 – 20 cm zaštípneme vrcholek (výhon bude sloužit coby zásobní čípek pro příští rok – zatím vysazený keř nemá tzv. spící očka). A ten delší výhon budeme pečlivě vyvazovat k oné tyčce, aby budoucí kmínek byl pěkně rovný. Úvazky nesmí být příliš pevné, aby se vázací materiál nezařezával do výhonu. Záměrně jsem řekla, že se výhon má vyvazovat pečlivě, protože pokud by se jeho vrchol ohnul dolů, zastavil by se prodlužovací růst. Při vyvazování se také vylamují zálistky, aby prodlužovací růst byl dostatečně intenzivní. Samozřejmě, že se vylamují ještě v bylinném stavu, ale to už dávno víme.
I nově vysazené keře chráníme před plísněmi apod.?
Ano, ochrana před roztoči, plísní révy a padlím se v prvním a druhém roce růstu keřů aplikuje preventivně, protože keře jsou ještě malé a intenzivnímu tlaku těchto patogenů podlehnou dříve nežli keře v plodnosti. Používají se v podstatě tytéž prostředky jako na plodné keře, pouze jejich koncentrace se připravuje poloviční.
Zdárným předpokladem pro dobré přezimování je kvalitní vyzrání narostlých výhonů. Aby tomu tak bylo, je také u mladých keřů nutné provést osečkování, tedy odstranění vrcholu s auxinem. Provádí se na začátku srpna. Jako ochrana před zimními mrazy slouží také, kromě opatrného hnojení dusíkem, přihrnutí bazální části keře – proto, abychom zachránili alespoň očka na zásobním čípku, budou-li zimní mrazy tuhé.
A co řez u takových mladých keřů?
V druhém roce po výsadbě (za první počítáme ten, kdy se keře vysadily) je to závažná tvůrčí činnost, protože pracujeme na budoucím tvaru keře. V průběhu minulého roku jsme měli dostatek času se rozhodnout, jaký tvar chceme. Při řezu přistupujeme k jednotlivým keřům podle jejich loňské vitality. Na keřích, které rostly intenzivněji, se kratší, loni dole zaštípnutý výhon seřízne na jedno očko. Druhý, dostatečně silný výhon, zakrátíme na výšku budoucího kmene podle zvoleného způsobu vedení. U keřů, které loni narostly jen slabě, se řezem musíme vrátit zpět: na kratším výhonu ponecháme jedno očko, delší zakrátíme na dvě očka. Takovýmto způsobem podpoříme rozvoj kořenové soustavy. Výhony, které jsme se rozhodli ponechat coby budoucí kmínek, přivážeme na jaře k opěrné tyčce alespoň na třech místech. Jen tak si zajistíme, aby budoucí kmeny byly rovné.
Co se týká podlomu, u slabých keřů ve všech zásazích postupujeme stejně jako v prvním roce. U těch keřů, na kterých už tvarujeme kmínek, na jednoletém dřevě ponecháme tři výhony na vrcholu a ostatní odstraníme. Těmto výhonům musíme zajistit vzpřímený růst, a proto je důležité v této době mít hotovou opěrnou konstrukci, či na ní urychleně zapracovat, jak jsme se zmiňovali v červenci. Podlom je nutné opakovat, protože mohou rašit i podočka (zmiňovali jsme se o nich při popisu částí keře v lednu).
Všechny další práce, jako je obdělávka půdy, ochrana proti chorobám a škůdcům, vylamování zálistků a zakracování vrcholů, se provádějí stejně jako v předchozím roce. Ve třetím roce by měl být keř zapěstován, ve čtvrtém by měl být v plné plodnosti. Pokud tomu tak není, ošetřuje se jako v předchozích letech.
Vyhlídku na dobrou sklizeň plodů vaší práce vám přejí Hanka Synková a Ludmila Svobodová.
Text: © Hanka Synková a © Ludmila Svobodová
Zdroj: Kalendář pro vinaře - srpen
Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?
Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.
Podnožová réva:
Kontroluje to ještě někdo?
Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.
Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:
Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.
Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:
Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?
Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily. Proto štěpovance čeká ještě jedno vegetační období, které tentokrát stráví v půdě, v révové školce, kde jim pořádné kořeny teprve narostou. Tomuto procesu se říká školkování. Před zaškolkováním do půdy se sazenice vyberou ze stratifikačních beden, pár dní se otužují venku, aby si zvykly na sluníčko. Pak se vysadí na husto v řádcích tak, aby byly uchycené v půdě pouze na bazální části – proto se sázejí do hrůbků potažených černou folií. Ta udržuje vodu v půdě a brání růstu plevelů. Během roku z oček vyraší a narostou výhony, které v druhé polovině vegetace vyzrají. Samozřejmě se musí provádět patřičná ochrana proti chorobám a škůdcům. Na podzim po opadu listů se sazenice vyorají, vytřídí a nasvazkují podle odrůd. Školkaři před prodejem ještě musí přizvat kontrolní orgán, který dá souhlas k prodeji. Tím orgánem je již zmíněný Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který potvrzuje, že školkař udělal vše pro to, aby sazenice byly zdravé.
Sazenice v révové školce:
Zřejmě bude jednodušší a jistější, když si sazenice koupíme?
Určitě ano, protože kde seženete podnože odolné vůči révokazu? Pravda je, že existují další způsoby množení. Připomeňme si, jak to dělali naši předkové: množili révu hřížením tak, jak se dnes mohou množit jahody, nebo jednoduše zastrčili kousek réví do půdy a réva ukázala svou života schopnost a rostla. Jenomže to bylo v dobách před tím, nežli se do Evropy nastěhovala mšička révokaz, která škodí na kořenech evropské révy. Vrátíme se k ní příště.
Jeden způsob, jak révu vlastnoručně efektivně množit, však existuje. Jedná se o přeštěpování na stanovišti. To lze docela dobře dělat i doma na zahradě, stejně jako někteří zahrádkáři přeroubovávají ovocné stromy. Důvody pro přeštěpování na stanovišti mohou být různé: příměsi jiných odrůd, odrůdy příliš vzrůstné, kterým jsme nechali málo pěstební plochy pro jednotlivé keře, jež si tak vzájemně si překážejí. Nebo jsme se stávajícími odrůdami nespokojeni, chtěli bychom pěstovat jiné a zahradu nelze rozšířit.
Nejčastěji používanou metodou přeštěpování na místě a zároveň nejúspěšnější metodou je přeštěpování tvrdého, tedy dřevitého roubu do zeleného výhonu. Rouby se ujímají dobře, kořenový systém je po předchozí odrůdě zapěstovaný a takovéto keře bez problémů plodí.
Jak uchovat tvrdé rouby do doby přeštěpování?
Rouby je nutné odebrat na podzim, když opadne listí a dřevo je dostatečně vyzrálé. Musí to být ale ještě před příchodem mrazů. Sklizené rouby se musí ošetřit nějakým protiplísňovým přípravkem (např. Rovral či Teldor), zabalit do folie, aby nevysychaly, a uložit v chladu. Často se však stane, že jsou rouby i přes ošetření napadeny plísní šedou, protože v obalu je příliš vysoká vzdušná vlhkost. Rouby také mohou vyschnout, protože měly příliš nízkou vzdušnou vlhkost v obalu. Nebo předčasně vyraší, protože teplota na uchování byla vyšší. O uchování roubů se můžeme pokusit, ovšem musíme je často kontrolovat.
U keřů, které chceme přeštěpovat, seřízneme kmen nad místem štěpování, tedy ho značně zkrátíme – potřebujeme ho nahradit novou odrůdou. Ze zbylého starého dřeva kmínku vyraší výhony ze spících oček. Počkáme, až dorostou do potřebné délky tak, aby alespoň dolní část nového zeleného výhonu již nebyla zcela bylinná a tedy nebyla křehká. Z narostlých letorostů vybereme ty přiměřeně silné, aby průměrem zhruba odpovídaly připraveným roubům, které by neměly být o mnoho slabší. Vybrané letorosty seřízneme nízko nad druhým nebo třetím nodem v době, kdy letorost v tomto místě už není podle pohmatu úplně v bylinném stavu. Pomalu se v něm začínají vyvíjet cévní svazky. V tomto místě nařízneme rozštěp a do něho vložíme připravený roub, který do řezu v letorostu mírně zatlačíme. Místo štěpování zavážeme od spodu pod řezem klasickou PE páskou, jaká se používá na roubování růží či ovocných stromů. Vedeme ji přes řez směrem nahoru. Je vhodné páskou pokrýt celý roub a dbát přitom, aby se páska překrývala a místo štěpování nevysychalo. Očko bychom ale měli určitě nechat volné, aby vyrašený výhon měl prostor k růstu. O přeroubovaný mladý výhon se staráme stejně jako o jednoletý výhon na mladé sazenici, včetně zaštípnutí v druhé polovině vegetace, tedy někdy v srpnu. (Viz též osečkování v předchozích dílech v červenci a srpnu). Všechny další výhony ze spících oček, vyrůstající ze starého dřeva, pečlivě odstraňujeme. U slabších keřů takto přeštěpujeme dva nové výhony, u keřů vitálnějších tři. V příštím roce uvolníme pásku a rozhodneme se, který z přeštěpovaných výhonů použijeme na založení nového kmene, a ostatní odstraníme.
Zdroj: Kalendář pro vinaře - září
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.