Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

PĚSTOVÁNÍ

  

POSTŘIK

  

MNOŽENÍ

  

ODRŮDY

  
Téma

STŘIH BOBKOVIŠNĚ

Obsah

Množení

Bobkovišně lze množit řízkováním. Řízky se odebírají ke konci letních prázdnin. Musí být cca 10 cm dlouhé a ponecháme jim pouze 2–3 listy. Řízky nejprve namočíme do růstového stimulátoru, poté vysadíme do mobilních nádob a na zahradu je umístíme až na jaře. Plody obsahují semena, ale dle zkušeností se nedoporučuje množení jejich pomocí.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Diskuze

V diskuzi POSTŘIKY VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.

Kdy je třeba stříkat vinnou révu a jaké přípravky doporučujete?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří.

Prosím o radu, jak poznam dvouleté dřevo u vinné révy.

Zdroj: diskuze Postřiky vinné révy

Vzdálenost rostlin pro živý plot

Bobkovišně se vysazují na jaře z kontejnerů anebo nekontejnerované, ale s kvalitním kořenovým balem. Podkladní zeminu je vhodné vylepšit dobrým kompostem. V případě výsadby živého plotu pouze z bobkovišní se sází 2–3 sazenice na metr délky budoucího plotu. Pokud se bobkovišeň vysazuje do jílovité půdy, vysadí se mírně nad terén (vyvýší se).

Bobkovišeň je velmi odolná dřevina. Dobře snese sucho, ale uhyne při trvalém přemokření. Je ideální ji vysadit v kombinaci s jinými stálezelenými keři. Je vhodným tmavým pozadím pro časně kvetoucí keře a vyšší trvalky. Bobkovišně však nekombinujte s keři, které plodí ovoce, a nevysazujte je u dětských hřišť. Mají rády slunné či mírně přistíněné stanoviště a vysazují se do dobře propustné, mírně kyselé a vlhčí (ovšem nikdy přemokřené) půdy. Půda nesmí být vápenitá. Na příliš vápenitých půdách se bobkovišním nedaří a jejich listy žloutnou (chloróza). Žloutnutí listů lze odstranit přidáním hořké soli či úpravou pH půdy na kyselou. Žloutnutí může být způsobeno i nedostatkem živin či výsadbou do jílovité půdy.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Poradna

V naší poradně s názvem OLEANDR PO ODKVĚTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Mikulková Skalická.

Dobrý den! Nikde nemohu nejít odpověď na dotaz, co s lusky (plody) po odkvětu oleandru. Stříhat? Asi ano, ale hlavně kdy?
Děkuji, Hanka

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Jednoduše nic. Oleandr ocení, když ho necháte na plném slunci normálně růst a večer, až zapadne, tak ho celý pokropíte vodou a to je vše. Pro tento keř je důležité přijímat vodu přes listy a subatrát mít spíš sušší a kamenitý, aby se v něm nedržela voda. Když bude mít pocit, že usychá, tak pokvete jako blázen. Se stříháním si taky nelamte hlavu. Ostříhejte keř jak potřebujete. Když je oleandr na plném slunci, tak snese jakýkoliv střih.

Zdroj: diskuze Oleandr po odkvětu

Raglánový rukáv střih

Střih raglán díky posunutí švů na rukávech usnadňuje propojení designu rukávu s ramenní částí oděvu. Tento střih rukávu umožňuje dokonalou volnost pohybu.

Zdroj: Raglánový rukáv

Diskuze

V diskuzi KAKI TOMEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olda.

Nejdříve je třeba zjistit, který z tomelů máte. Pokud by to byl nejoblíbenější tomel japonský, tak ten se v našich podmínkách dá pěstovat venku, jen když je naroubován na podnož tomelu viržinského nebo tomelu obecného. Jinak tomel japonský není schopen přežít teplotu klesající pod nulu. Takže, jestli nemáte tomel viržinský, někdy nazýván jako tomel americký, tak budete muset zůstat stále ve skleníku. Strom můžete upravit střihem, aby se vám tam vešel. Střih se provádí jako u jabloní během vegetačního klidu. V příloze je obrázek, na kterém je vidět, jak vypadají stromy po sestřihu.
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenek Rosa.

Nejprve dekuji za odpoved.Moc tomuto ovoci s moji pani fandime.Tak chci jeste jednu radu.Kde mohu koupit stromek,abych ho mohl pestovat venku na podnozi Tomelu Obecneho nebo podnozi Virzinia.Dekuji.

Zdroj: diskuze Kaki Tomel

Stříhání tújí v listopadu

Zahradníci doporučují túje střihat jen od května, respektive od června do konce srpna. Letní měsíce jsou pro střih nejvhodnější, protože je tok mízy v této době slabší.

Od listopadu do konce února není střih vhodný, protože se ranky na větvích po střihu v mrazivém počasí nemají šanci zahojit. Pokud chcete túji tvarovat dvakrát ročně, nechte mezi oběma střihy dostatečnou pauzu. Nejvhodnější je kombinace zastřižení na jaře (březen až květen) a podruhé, je-li to nutné, koncem léta (srpen až září).

Zdroj: Stříhání tújí

Bobkovišeň Caucasica

Prunus laurocerasus caucasica, bobkovišeň lékařská 'Caucasica', je stálezelený keř řadící se do čeledi Rosaceae (růžovité) a rodu Prunus. Dorůstá do výšky 3–4 m a vytváří hustý keř. Původní druh je keř či malý strom pocházející z Malé Asie a jihovýchodní Evropy.

Listy jsou sytě zelené, kožovité, lesklé a podlouhlé. Květy jsou drobné, pětičetné, bělavé, sestavené do hroznovitých květenství. Na rostlině se vyskytují v průběhu dubna až května a svou vůní lákají motýly. Kvetení se může opakovat i na podzim. Plody jsou drobné, lesklé, černé peckovice, které jsou jedovaté.

Pěstování

Aby vám v zimě bobkovišeň nevymrzla, je vhodné rostlinu přihrnout mulčem. I když omrzne, velice dobře obráží. V bezmrazých obdobích v zimě je zapotřebí zálivky. Rostlina preferuje pohostinné stanoviště s vlhčí, propustnou, živnou půdou.

Využití

Tato vzrůstná odrůda bobkovišně se výborně hodí na živé ploty, jako pozadí za jinak barevné sadovnické kompozice či jako krycí rostlina zdí a stinných koutů. Živý plot z bobkovišně je ideální pro ty, kdo chtějí mít listnatý zelený živý plot po celý rok. Vhodná je výsadba i kolem vinohradů.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Letní řez broskvoní

Ten se provádí na přelomu června a července, kdy se zakracují větve a může se provést redukce plodů.

V dalších termínech na stříhání, tedy v červnu a září, se provádí střih takovým způsobem, že se všechny narostlé výhonky zkrátí o 1/3. Pokud chcete mít krásný stromek a tolik vám nezáleží na tom, za jak dlouho začne plodit, doporučuje se zkracovat výhonky až o 1/2. Když bude nějaký výhonek výrazně silnější a delší než ostatní, musíte ho odstranit úplně, protože by mohl přebrat roli terminálního výhonu.

Zdroj: Podzimní řez broskvoní

Choroby

Bobkovišeň obvykle netrpí žádnými chorobami a škůdci. Na listech se jí však může objevit bílý povlak, který způsobuje padlí (Podosphaera tridactyla). V tom případě použijte postřik přípravky Champion 50 WP Champion nebo Kuprikol 50.

Na listech bobkovišně se též může objevit žír nosatců, lalokonosců anebo někteří červci. Hnědé listy způsobuje bakterie Pseudomonas syringae pv. syringae a několik houbových patogenů, například Cercospora sp., Blumeriella sp. a Wilsonomyces carpophilum. Stigmina carpophila zase parazituje na květech, plodech a pupenech. Na listech vytváří suchou skvrnitost – hnědé skvrny, které brzy zasychají a vypadávají.

Na příliš vápenitých půdách se bobkovišním nedaří a dochází k žloutnutí listů (chloróza). Toto žloutnutí lze odstranit přidáním hořké soli či úpravou pH půdy na kyselou. Žloutnutí může být způsobeno také nedostatkem živin či výsadbou do jílovité půdy.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Pěstování

Rostlina není náročná na pěstování. Některé bobkovišně jsou mrazuvzdorné do -25 °C, ale především velkolisté druhy jsou citlivé na mráz. Mladé exempláře je lepší na zimu připravit, protože mrazy poškozují zvláště mladé výhony. Malé rostliny přikrýváme chvojím, větší chráníme bílou netkanou textilií. Kořenům opatříme vrstvu suchého listí.

Při výsadbě vybíráme slunné nebo mírně přistíněné stanoviště. Příliš slunné stanoviště nebo vápnitá půda mohou způsobit žloutnutí listů. Přidáním hořké soli nebo upravením pH půdy na kyselou reakci žloutnutí listů odstraníme.

Bobkovišeň využijeme jako solitérní rostlinu, podrost, k výsadbě živého plotu i pro nádobové pěstování. Pro obsah glykosidu amygdalinu, který se v organismu štěpí na kyanovodík, který je jak známo jedovatý, ji nepěstujeme v místech, která jsou volně přístupná dětem. Ty by mohly černé, lákavě lesklé plody zkoušet ochutnat. V léčitelství se kožovité listy používaly k výrobě sedativ.

Zdroj: Prunus laurocerasus

Střih jako opatření proti rzi

Začnou-li túje z ničeho nic hnědnout, pak vězte, že jejich stav může zapříčinit vícero faktorů, přičemž nezáleží na stáří stromu, neboť hnědnutím trpí všechny věkové kategorie.

Špatný závlahový režim - po výsadbě je sazenice třeba zalít, ale nikoliv utopit. V těžších půdách zalévejte opatrně, v písčitých častěji a vydatněji. Do doby, než túje zakoření, sledujte vlhkost půdy.

Zimní prosychání - je způsobeno nedostatkem vláhy v půdě. Ohroženy jsou hlavně kbelíkové rostliny. Ve volné půdě zalejte túje před jejím zamrznutím a při oblevě doplňujte vláhu.

Přehnojení - nedávejte hnojivo ke kořenům hned při výsadbě, posečkejte s první dávkou přihnojení raději měsíc po výsadbě. Než přehnojit, to raději přihnojujte až příští sezonu, kdy bude kořenový systém vyvinutý.

Nedostatek živin - starší stromy rezaví, chybí-li jim hořčík v půdě. Rozpusťte ve vodě hořkou sůl, postříkejte na větvičky (rychlejší účinek) nebo aplikujte zálivkou.

Zimní oteplení a následující velké mrazy - způsobí popraskání pletiv s rašící mízou. Uschlé větévky nezachráníte, musíte je na jaře celé ustřihnout.

Zimní solení - živé ploty u komunikací trpí prosakováním soli z vozovky. Raději si do těchto míst živý plot nevysazujte, po čase vám uhyne.

Napadení houbami - koncem léta se objevují odumřelé výhony se zčernalými plodničkami. Odstraňte větve a túje postříkejte fungicidem dle návodu.

Napadení škůdci - larvy některých motýlků (molovka tújová) se zavrtají do větviček, které následně koncem léta zasychají. Postřik na savý a žravý hmyz by měl rostlinu škůdce zbavit.

Střih rostlině proti výše uvedeným problémům nepomůže.

Zdroj: Stříhání tújí

Střih starých květů

Hortenzie v současné době patří mezi velice oblíbené květiny. Pěstují se jak na záhonech jako keře, tak i v květináčích. Existuje spousta různých vyšlechtěných druhů, prodávají se v mnoha barevných variacích, tak aby si každý našel to své. Všichni pěstitelé hortenzií se snaží, aby se rostlině dařilo, za což se jim odvděčí nádhernými různobarevnými květy. Ty se hodí zejména do suchých vazeb, které vydrží opravdu dlouhou dobu. I když nechcete květy hortenzií sušit, je nejlepší je po odkvětu z rostliny odstranit. To provedete tak, že si vezmete zahradnické nůžky a stará květenství ustřihnete přímo pod rozvětvením květů. Stonek ponecháte, aby rostlina nevypadala „okousaně“ a měla pěkný tvar. Současně můžete odstřihnout u země odumřelé výhony.

Zdroj: Stříhání květů hortenzií

Jak na stříhání

Habr výborně snáší jakýkoli řez, dobře se tvaruje. Je i v zimě dost neprůhledný, protože hnědé listí na habru drží a opadá až na jaře, když raší listy nové. Zajímavou variantou je kromě stříhání habru ještě štípání a zaplétaní větví, což je ale dost pracné.

Duben a květen je ideální doba na střih, případně začátkem června a pak ještě v srpnu. Stříhat ho můžete klidně na 1 m a bude hustý. Habry rostou moc dobře a rychle. Střihem je budete ještě více podporovat v růstu (což je pro někoho dobře pro jiného špatně).

Zpravidla se živý plot začíná stříhat v době, kdy rostliny dorostou 2/3 výše zamýšlené výšky plotu.

Tip: Stříhat začněte, až začnou praskat listové pupeny. Stromky jsou v plné síle a listy navíc řezy rychle zakryjí. Potom budete muset v průběhu vegetace ještě minimálně jednou nůžky použít.

Zdroj: Živý plot z habru

Jak stříhat stáleplodící maliny

Stříhání malin, respektive větví, které odplodily, provádíme pokud možno ihned po sklizení úrody, aby měly nové větve, které budou plodit následující rok, dostatek prostoru a světla a mohly zesílit. Na téma, kdy stříhat maliny, probíhají mnohé diskuze, neboť remontantní odrůdy plodí ještě druhý rok, pokud je neostříháme. Odborníci doporučují ostříhat i tyto větve po první úrodě, protože ve výsledku bude celková úroda vyšší – rostlina zesílí a získá víc potřebného světla.

U keřů s dvouletým vývojovým cyklem se provádí střih maliníku tak, že se po dozrání plodů uříznou těsně u země všechny dvouleté výhony, které by už stejně nikdy neplodily. Stejně můžeme seříznout i nové slabší výhony, abychom měli na jednom metru 8 až 10 větví, pokud pěstujeme maliny na zahradě v řadě, což je nejšikovnější způsob. V případě pěstování maliníku jako jednoho polokeře u kůlu necháváme pouze 7 výhonů. To jsou asi ty základní rady, jak se starat o maliny. Konce výhonů nezkracujte, snížili byste tím výnos.

Remontantní odrůdy (plodící na ročních větvích) po podzimní sklizni ostříháme kompletně, aby byly v zimě vidět jen asi tři centimetry dlouhé pozůstatky posledního porostu. Stříhání maliníku provádíme opět především za účelem prosvětlení budoucí vegetace.

Průměrná životnost maliníku je osm až deset let, při dobré péči a u zdravých porostů i více let.

Zdroj: Stříhání malin

Bobkovišeň Etna

Bobkovišeň lékařská 'Etna' je mezi bobkovišněmi tou nejelegantnější královnou. Její tuhé, kožovité listy jsou nápadně bronzové, když raší, postupně jejich barva přechází do teplého odstínu sytě smaragdově zelené. Mají zvláštní tvar, list je od řapíku vejčitý, ale k vrcholu se rozšiřuje a končí téměř naplocho. Tento konec je navíc zvlněný, takže celý keř působí velmi plasticky. Daleko lépe snáší zimní oslunění než jiné druhy, navíc zůstává sytě zelená.

Využití

Bobkovišeň 'Etna' je jednou z nejvhodnějších odrůd pro pěstování ve formě stromu, neboť roste pomaleji a do moc pěkného, vejcovitě zaobleného tvaru koruny, která je souměrná i bez stříhání. Kvete málo, spíše výjimečně – květy jsou kratší vzpřímené hrozny. Plodí ještě méně, než kvete. Pokud přece jenom bude střih potřeba, proveďte jej zjara po mrazech nebo v polovině léta. Celková budoucí výška dospělého stromu je vždy závislá na výšce kmene a je součtem výšky kmene + 2 metry, což je přibližná velikost koruny.

Bobkovišeň 'Etna' není vhodná pro živý plot.

Pěstování

Potřebuje vlhkou, mírně kyselou a dobře propustnou půdu bohatou na živiny. Pokud začnou listy žloutnout, bývá to nedostatkem živin nebo mokrou zemí. Jestliže v zimě nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte! Neměly by jí vyschnout kořeny před zamrznutím země. Plně mrazuvzdorná je do -27 °C.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Bobkovišeň Rotundifolia

Bobkovišeň lékařská 'Rotundifolia' je jednou z nejpoužívanějších odrůd bobkovišní v Anglii, zemích Beneluxu i v jižní Evropě. Nabízí poměrně velké, středně zelené listy, které mají oválný až okrouhlý tvar, čímž se odlišují od běžných bobkovišní, jejichž listy bývají spíše kopinaté, protáhlé a temně zelené. Velice ceněná je pro svou stavbu – větve rostou vcelku symetricky jedna nad druhou, takže svými přírůstky, které jsou vždy hustě olistěné již od země, dokonale zaplní pohled ze všech stran a rostlina tak má velmi ucelený vzhled. Květenství bobkovišní jsou vzpřímená, složená z drobných bílých voňavých květů. Po opylení nastupují lákavé lesklé černé plody, které jsou pochoutkou pro ptactvo, pro člověka jsou mírně jedovaté.

Využití

'Rotundifolia' většinou příliš nekvete. Je ideální pro živé ploty a zelené stěny. Střih je možný zjara po mrazech a v polovině léta, ale pro hustý růst není nutný.

Pěstování

Potřebuje dobře odvodněnou, ale přednostně vlhčí, kyprou půdu, mírně kyselou a bohatou na živiny. Pokud začnou listy žloutnout, bývá to přemokřením, nedostatkem živin nebo chlorózou (přemírou vápna v půdě) – zde stačí dodat hořkou sůl nebo upravit pH půdy na kyselou reakci. V zimě, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte. Rostlina by neměla vyschnout před zamrznutím země. V případě omrznutí listů nebo větviček stačí zjara zakrátit. Obráží spolehlivě a bujně. Plně mrazuvzdorná je cca do -20 °C, v dobré půdě až do -24 °C. Při silnějších mrazech jí mráz spálí listy. Není vhodná do nejchladnějších oblastí republiky.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Gabriela Štummerová

Mgr. Michal Vinš


Vinna-reva-pestovani

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP