Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

PĚSTOVÁNÍ

  

POSTŘIK

  

MNOŽENÍ

  

ODRŮDY

  
Téma

KDI PRIHNOJIT VINOHRAD

Na přelomu února a března se vinná réva řeže a tvaruje – a právě tyto odřezané výhonky révy můžete použít jako řízky k množení. Množení formou řízkování je u révy velmi jednoduché. Má ovšem jedno ale. Množení řízky, tedy pravokořenné pěstování, lze doporučit jen v případě, že nežijete ve vinařské oblasti, kde se réva pěstuje velkovýrobně. Jak na množení révy se tedy dozvíte v tomto článku.

Zdroj: Vinná réva - množení

Diskuze: Pěstování rajčat

Na rajčatech při dozrávání zůstávají zelené prstence kolem stopky, což je údajně způsobeno špatnou výživou. Poradí někdo čím přihnojit nebo roslinám schází? Při výsadbě jsem dala k rostlinám hnojivo určené pro rajčata a papriky a později jsem přihnojila kopřivovou jíchou.

Zdroj: diskuze Pěstování rajčat
Počet odpovědí: 1

Hroznové víno

Když se řekne víno, každému se vybaví něco jiného. Někdo si představí vinohrad, někdo kulaté bobulky a někdo láhev s tekutinou...

„Na keři či v obchodě s ovocem jsou k mání hrozny. Vínem se stávají až po vykvašení. Profesionální vinaři neradi slyší, když révě nebo hroznům říkáme víno. A tak plodům jejich práce říkejme stejně jako oni víno, nebo důvěrně vínečko.“

Vinaři někdy používají slova, kterým mladá generace už mnohdy ani nerozumí...

„Ano, jde třeba o archaická slova, jako jsou rosné kořeny, tažně, fazochy, podlom, vyklučení aj. Vysvětlíme si je později.“

Proti některým vinařským termínům by i botanici mohli mít námitky. Tradice však má navrch, viďte?

„Jednou z nepřesností je označování rostlin révy vinné slovem keř. Podle botanických zásad je réva liána a liána není keř! Pomineme-li posledních sto padesát let, kdy existuje vinařské vzdělávání, vinařství se vyvíjelo pouze cestou předávání zkušeností z generace na generaci. A tak zůstaly zachovány nejen některé staré odborné výrazy, ale z úcty k tradici zůstáváme u výrazu „keř“, i když víme, že botanicky není správný. Nebo výraz hlava - ten řada vinařů používá jako synonymum révového keře, i když se ve většině vinic rozhodně již „na hlavu“ neřeže.“

Zdroj: Kalendář pro vinaře - leden

Řez révy vinné při vedení na hlavu

Kmínek se u tohoto způsobu nepěstuje, vedení na hlavu je skutečně na hlavu neboli na babku, což je zesílený útvar hned u země. Opakovaným řezem u země vznikne útvar velikosti pěsti, v dobrých podmínkách mohutný až do velikosti lidské hlavy – proto vedení na hlavu. U vedení na hlavu není nutné budovat drátěnku, výhony se vyvazují ke kůlům, které by měly být v dobrém stavu. I taková vinice má své kouzlo. Pokud si chcete ulehčit práci, je možné vybudovat drátěnky a výhony normálně zastrkovat do dvojdrátí.

Řez se provádí raději v zimě než na podzim. Zkracuje se na různě dlouhé čípky, a to podle plodnosti odrůd. Jen v případě málo plodných klonů se dříve používal i u tohoto vedení tažeň. Dnes šlechtitelé dodávají kvalitní materiál, takže tažně už nejsou nutné a dobře plodí i čípky. Zimní řez se dělá na čípek se 2 až 3 očky, letorosty se vyvazují k dřevěnému kůlu zaraženému u každé hlavy. U vedení na hlavu odpadá starost s drátěnkou, jak už bylo zmíněno výše.

Při vedení na hlavu budou hrozny zrát už v polovině srpna a budou mít nízké kyseliny. Čím níž totiž hrozen je, tím rychleji zraje. Ale pozor, abyste nenechávali na keři moc listí, hrozí zvýšené riziko rozvoje chorob. Někteří pěstitelé tvrdí, že je vyvazování letorostů ke kůlu rozhodně náročnější na práci jejich zastrkávání do dvojdrátí. Navíc pak sklízíte hrozny v hlubokém předklonu nebo na kolenou. A úrodu vám mohou ožírat myši.

Tip: Pokud si chcete práci ušetřit, tak lze vedení na hlavu trochu modernizovat a využít výhod lepšího vyzrávání a možné ochrany proti zimním mrazům. Odrůdy Irsai, MM i Solaris jsou pro tento způsob pěstování vhodné. Irsai proto, že nejlépe z výše jmenovaných odolává plísním (ale na nízkém vedení hůře plodí). Solaris a MM hodně plodí, ale mohou uhnívat. Pokud chcete pouze zaujmout starobylým způsobem pěstování a na odrůdě vám tolik nezáleží, tak zvolte například Cabernet Blanc nebo Souvignier Gris, z modrých Cabernet Cortis. Ušetříte za postřiky, ochráníte přírodu a úroda vám nebude hnít.

Moudrá rada na závěr: Kdo má málo práce, ať si nasadí vinohrad. A kdo se vyloženě nudí, ať si zvolí vedení na hlavu.

Zdroj: Podzimní řez vinné révy

Hnojení

Klematis se musí druhý a třetí rok po vysazení přihnojit ideálně na podzim. Rostlina se obloží proleželým hnojem nebo kompostem ve vzdálenosti asi 10 cm od kořenového krčku. Na jaře k rostlinám stačí přidat kombinované hnojivo, to se dává zjara každý rok, aby se rostlince dobře dařilo.

Zdroj: Klematis

Řez vinné révy v prvním roce

Pěstování a vedení vinné révy je pro mnohé zahrádkáře opravdovou vášní. Révu lze ji vysadit, stejně jako chmel, u některých zahradních staveb nebo si můžete založit přímo malý vinohrad, kde se rostliny pnou po drátu napnutém mezi dvěma dřevěnými kůly.

Révě se budete muset věnovat jak během zimy, tak v průběhu léta, kdy začínají růst postranní výhony. Jestliže ji pěstujete nikoli jako rostlinu okrasnou, ale užitkovou, dohlížejte i na kvalitu hroznů. To si zpravidla žádá jejich redukci zhruba o třetinu.

U révy vinné se rozlišují dva základní řezy, které se běžně používají na rodinných zahradách a mají dlouhou tradici. Jde o řez na hlavu a řez na čípek.

Řez na hlavu: Při tomto řezu každý rok odřízněte odplozené staré dřevo až na jeden nebo dva pupeny. Z nich během další sezony vyrostou nové plodné výhony. Tento způsob řezu každý rok opakujete a rostlinu tím zbavujete dřeva, které již nemá pro produkci kvalitních hroznů žádný význam. Jednoduše řečeno, révu zmlazujete.

Řezem na čípek: Jím zkracujete odplozené výhony na jedno až dvě očka. Hlavní termín řezu spadá do období zimy. Ovšem i v létě rostlina potřebuje vaši péči, jsou nutné redukce bobulí v hroznu a zaštipování listů okolo plodů v době dozrávání. Stejně tak nezapomeňte redukovat výhony druhého řádu, aby se réva zbytečně nezahušťovala.

Zdroj: Řez vinné révy pro začátečníky

Řez na podzim

Podzimní řez vinné révy se  nedoporučuje.Do podzimu narostou výhony až do délky 1,5-2 m. Je tedy spíše čas vytvořit vinné révě kvalitní oporu. Kmínek se přiváže volně k opoře, nejlépe provázkem nebo páskami z PVC. Na podzim je nejlepší vinnou révu přihnojit, třeba k rostlině zarýt hnůj nebo kompost. Před zimou pak k sazenici přihrnout dostatek okolní zeminy, která ochrání očka před mrazem.

Zdroj: Kdy stříhat hroznové víno

Zalévání bazalky

Bazalka je velice žíznivá rostlinka, proto ji nezapomeňte pravidelně zalévat. Nesmí vyschnout, ale škodí jí i nadbytečná zálivka. Při zalévání dejte pozor, abyste nekropili listy, nebo aby rostlina byla na přímém dešti. To se jí mohou začít dělat na listech černé skvrny. Zalévá se ráno a večer. Je náročná na živiny, proto ji můžete klidně přihnojit. Má ráda dostatek vápníku v půdě. Vysazujte ji vždy na slunečné místo. Nemá ráda zimu a vítr. Pokud je dlouho vlhké počasí a zima, trpí plísněmi.

Zdroj: Jak pěstovat bazalku

Kamčatské versus kanadské borůvky

Kanadská borůvka je skutečně borůvkou, má velké kulaté plody. Její nevýhodou je, že plodí až po několika letech a že má větší nároky na půdu (co do její kyselosti).

Kamčatská borůvka není borůvka, jedná se o zimolez, který ale barvou i chutí borůvky připomíná. Plodí ihned a nároky na půdu nemá přílišné (stačí přihnojit na jaře). Někteří pěstitelé ovšem měli problém s plodností keřů (je lepší pořídit si jich více, jednak kvůli zvýšení výnosu, jednak kvůli zajištění opylení – přestože je rostlina samosprašná). Po výsadbě není prakticky potřeba žádný řez. Z důvodu udržení vlhkosti je vhodné rostlinu zahrnout mulčovací kůrou.

Rozdíl mezi kanadskou a kamčatskou borůvkou je také v řezu. Kamčatskou borůvku je vhodné stříhat na podzim, kdežto kanadskou borůvku je lepší stříhat na jaře.

Zdroj: Kdy stříhat kanadské borůvky

Sloní noha péče

Rostliny vyžadují světlejší místo (přímé slunce v tomto případě, oproti většině ostatních sukulentů, není potřeba). Zálivku provádíme nejlépe nepravidelně. V létě můžeme rostlinu zalévat celkem často (přibližně 2x týdně). V zimě zálivku omezíme na jednou za 1–2 týdny. Nikdy rostlinu nezalévejte dříve, než substrát zcela vyschne. Delší sucho snášejí rostliny výborně, takže když zapomeneme, vůbec nic se nestane. Několikrát do roka můžeme rostliny přihnojit, nejlépe speciálním hnojivem pro kaktusy a sukulenty. Teploty by neměly klesat pod 10 °C. Mladé rostliny je vhodné každý rok přesadit. Starší rostliny stačí přesadit jednou za tři roky. Květináč použijeme jen o trochu větší, než byl předchozí. Jako substrát je vhodná směs zeminy pro vápnomilné rostliny a hrubozrnného písku v poměru asi 3 : 1. Tyto druhy se množí pouze semeny.

Zdroj: Sloní noha

Hvozdík čínský

Charakteristika:

Hvozdík čínský, latinským názvem Dianthus chinensis, si můžete pro představu prohlédnout na fotografiích. Hvozdík čínský je letnička, které se bude líbit na slunci i v polostínu, ale ne na dešti, proto byste ho před ním měli chránit, nevyhovuje ani rostlině, ani květům. Stejně jako déšť nemá tento hvozdík rád ani přílišnou zálivku, měla by být pravidelná, ale střídmá. Společně se zálivkou nezapomínejte jedenkrát až dvakrát v měsíci rostlinu přihnojit. Tato odrůda se vám hodí jak na záhon, tak do truhlíku, sice nejde o převislou rostlinu, ale dorůstá do výšky jen kolem 20 až 30 cm. V době květenství vám budou dělat radost květy bílé, růžové, červené, fialové či vícebarevné květy.

Zvláštnosti:

Hvozdík čínský vás potěší tím, že jeho různobarevné květy jsou vhodné i k řezu, a tím mohou dozdobit různé květinové vazby nebo dozdobit váš prostřený stůl čerstvými květy a co vás zaujme ještě více je příjemná vůně těchto květů.

Zdroj: Dianthus chinensis

Jak na stříhání

Clematis nemusíme nijak výrazně stříhat. Jen pokud už prosychá, hlouběji jej seřízneme. Jinak u odrůd kvetoucích na jaře (květen/červen) postačí odstřihnout slabé výhony, odrůdy, které kvetou v létě, zastřihujeme pravidelně. Pro řez je se doporučuje jaro nebo podzim, záleží na úvaze pěstitele. Pokud by se letní plaménky neseřezávaly, byly by odspodu holé a kvetly jen ve vrchní části. Na zimu je nutné Clematis chránit vrstvou kompostu, na jaře kvetoucí druhy pak ještě před mrazem přikrýt chvojím, rákosovou rohoží, netkanou textilií a podobně. Na jaře rostliny přihnojíme Cereritem, později už hnojit nemusíme. U jarních druhů je vhodné odkvetlé květy i s prvním párem listů odstřihávat, tím si zajistíme množství dalších květů. Někdo květy nestříhá, protože chomáčky ochmýřených semen jsou velmi dekorativní. Je možné upravit jen část větví tak, aby dál kvetly, na zbytku pak ponechat semena. Vzhledem k tomu, že se tím rostlina dost vyčerpává, je dobré ji po odkvětu přihnojit. Pokud se stane, že plamének začne odumírat, pravděpodobně bude zasažen chorobou Phoma clematidina (vadnutí plaménku). Původcem této choroby je houba, proto rostlinu postříkáme fungicidem. Na jaře pak postřik ještě opakujeme. Někdy se stane, že nám čerstvě zasazená rostlina začne vadnout a vypadá, že se neuchytila. Rozhodně ji hned nevyrývejte. Nechte ji na stanovišti, v případě velkého sucha ji zalijte. Většinou se po počátečním šoku vzpamatuje ještě tentýž rok, nejpozději v roce následujícím.

Zdroj: Stříhání klematisu

Pěstování

Je prokázáno, že zelenec zbavuje vzduch v místnosti toxických látek a některých choroboplodných zárodků. Jeho pěstování je jednoduché. V létě snese teplotu 20 až 25 °C, v zimě nejlépe 10 až 15 °C, teplota by ale neměla klesnout pod 7 °C. Rostlina dobře snáší slunné i stinné stanoviště, kultivary s pruhovanými listy se ale nejlépe vybarví na slunci. V létě je možné i umístění na venkovní stanoviště. V době vegetace musí být zálivka hojná, vyhnout byste se však měli přemokření substrátu. V zimě zálivku mírně omezte. Je-li to možné, používejte k zálivce měkkou (dešťovou) vodu. V létě prospěje vzdušná vlhkost okolo 70 %, při vyšších hodnotách se mohou objevit zahnědlé špičky listů. V zimě (při snížení teploty) je vhodné snížit i vzdušnou vlhkost. Přesazování je vhodné na jaře (ale v podstatě je možné kdykoliv) do směsi pařeništní zeminy, rašeliny, drnovky a písku, smíchané v poměru 2:1:1:1, pH by mělo být v rozmezí 6-7,5. Starší rostliny obvykle postačí přesadit 1x za dva roky, mladší třeba přesazovat i 2x ročně. Zahnědlé konce listů se objevují při pěstování v příliš suchém nebo příliš vlhkém vzduchu, nebo při nadměrné zálivce, nebo při podvýživě (pak je třeba přesadit nebo přihnojit). Pokud v zimě listy blednou, žloutnou, poklesávají či opadávají, bývá příčinou vysoká teplota nebo nedostatek světla. Jestliže se během zimního období objeví na listech hnědé proužky, pak je obvykle příčinou mnoho vody při pěstování v chladném prostoru (takže je třeba zalévat méně). Jsou-li listy v době vegetace hnědě puntíkované, žloutnou či opadávají, pak jde zřejmě o příliš suchý substrát.

Zdroj: Zelenec

Pěstování

Pěstování špenátu není vůbec náročné, protože se jedná o jednoletku s krátkou vegetační dobou. Vzhledem k tomu, že se špenát sklízí již měsíc (maximálně 6 týdnů) po výsevu, tak jej můžete sázet a sklízet několikrát ročně. Proto je špenát často využíván i jako takzvaná předplodina nebo meziplodina. Může se sázet na záhon i s jinou zeleninou, například s mrkví anebo cibulí.

Při prvním výsevu na jaře můžete sklízet špenát již koncem dubna. Když špenát zasejete v dubnu, sklízíte jej počátkem června. Pokud sázíte špenát až na podzim, musíte čekat celou zimu, zato se však můžete těšit na sklizeň již velmi brzy na jaře. Pokud dáte špenát na záhonek v srpnu, určitě se z něj budete radovat ještě v září anebo v říjnu téhož roku.

Špenát potřebuje hlinitopísčitou půdu, která dostatečně zadržuje vodu, s pH 6–7,5. Před výsevem zem přihnojte listovým hnojivem.

Semena špenátu jsou schopná klíčit již při teplotě 2–4 °C, proto je můžete sít velmi brzy na jaře. Špenát se sází do země cca 20 cm od sebe do 4 cm hlubokých rýh. Pokud zasadíte špenát do písčité půdy, budete jej muset chodit často zalévat.

Listy se sklízí dříve, než začne špenát kvést. To je v době, kdy má vyvinuto minimálně 6 listů. Sklízí se tak, že se seřezávají listy asi 2,5 cm nad zemí.

Špenát nemá rád vysoké teploty a dlouhé dny, protože ty jej ženou do květu (teploty nad 16 °C). Bohužel s kvetením špenát ztrácí chuť a tuhne.

Pokud špenát neroste, má půda nejspíše méně živin, a proto je dobré zem ještě přihnojit a pravidelně ji odplevelovat. Při odplevelování si však dávejte pozor, abyste okopáváním špenát nepoškodili, má totiž kořínky těsně pod povrchem půdy. Plevel ale odstraňovat musíte, protože bere špenátu živiny i vodu.

Sklizený špenát skladujte při nulové teplotě v 95–100% vzdušné vlhkosti maximálně po dobu 1 týdne. K delšímu skladování je zapotřebí špenát nejprve zamrazit (opraný a nasekaný).

Zdroj: Špenát

Réva v červenci

Réva má za sebou nejdůležitější krok pro produkci hroznů – kvetení. Co se bude dít s révou tento měsíc?

Po odkvetení se z květů stávají malé bobulky. Ty se zvětšují a zároveň těžknou. Stopečky tvořící kostru hroznu jsou jejich hmotností tak zatěžovány, že už se neudrží ve vzpřímené poloze a mladičký hrozen, poslušen zákona gravitace, se postupně ohýbá dolů. Tato fenofáze se proto nazývá „zavěšování hroznů“. Změna nastává v době, kdy je většina normálně opylených bobulek veliká asi tak jako semena v hrachovém lusku. Proto druhý název pro toto stádium je „velikost hrášku“. Kromě toho existuje ještě několik dalších krajových pojmenování. V této době je réva velmi vděčná za přísun vody, kterou potřebuje právě pro růst bobulí.

A co budeme my vinohradníci ve vinici dělat v tomto měsíci?

Některé práce si zopakujeme, například zastrkování výhonů do dvojdrátí (či jejich vyvazování), také můžeme pokračovat ve vylamování zálistků, které od minula dorostly a začínají zahušťovat keře v horní části letorostů, případně zastiňovat hrozny. Jiné práce budeme u většiny způsobů vedení dělat poprvé. Jde o takzvané „osečkování“. Účelem tohoto agrotechnického zásahu je zastavit prodlužovací růst letorostů a tak je přimět, aby se „věnovaly potomstvu“, tady začaly ukládat asimiláty tak, aby byly použitelné pro vyvíjející se hrozny. Réva má značně vyvinutou apikální dominanci, jak jsme si vysvětlili v lednu, a proto vrchol výhonu silně podněcuje letorost k dalšímu intenzivnímu růstu, za což zodpovídá fytohormon zvaný auxin. Správně bych měla říci fytohormony, protože auxinů si réva vytváří více druhů a ukládá si je ve vrcholcích výhonů.

Teoreticky by se tedy dalo říci, že růst se zastaví odstraněním pouhých několika vrcholových buněk, takže by stačilo odštípnout třeba jen jediný centimetr výhonu. V praxi je tomu trochu jinak. Takhle by osečkování fungovalo, kdyby se provedlo v tom správném termínu, tedy asi na konci fenofáze uzavírání hroznů nebo lépe na začátku zaměkání hroznů. Jenže v té době by už byly přírůstky na letorostech tak dlouhé, že by pro ně nestačila drátěnka a začaly by přepadávat dolů, čímž by zastiňovaly spodní části výhonů s hrozny, které by tak dostávaly méně světla a déle by osychaly. Důsledky by byly jasné: vytvoření podmínek pro rozvoj houbových chorob působících v druhé polovině vegetace, jako je bílá či šedá hniloba, a pak také zpomalení vyzrávání, což by se projevilo v kvalitě hroznů. Zde je vidět osečkovaný vinohrad:

Proto nás intenzivní narůstání výhonů nutí provádět osečkování dříve, obvykle tehdy, kdy k zastiňování porostů pomalu začíná docházet, což často bývá už v červenci. A v této době má réva ještě dostatek síly svůj růst bránit působením apikální dominance, která, když už nemůže podporovat vrcholy letorostů, začne podporovat růst zálistků, které jsme při vylamování na výhonech ponechali kvůli dostatečné fotosyntéze. Z uvedeného vyplývá, že nestačí osečkovat jen jednou, ale že si tuto práci budeme muset nejméně ještě jednou zopakovat.

Jaké nářadí je vhodné použít při osečkování?

Tam, kde je výměra vinice taková, že se k jejich ošetřování používají traktory, bylo vymyšleno, vyvinuto a vyrábí se k tomuto účelu zařízení zvané osečkovač. Osečkovače mohou být jednostranné, pak se řádek musí osečkovat z každé strany samostatně, nebo tunelové, které zakracují výhony z obou stran řádku naráz. Pracovní ústrojí osečkovačů tvoří několik rotujících nožů (zpravidla 2 – 3). Nože jsou umístěny svisle, ale jeden je vodorovný, aby osečkování bylo dokonalé. Za pracujícím osečkovačem jsou k vidění keře uhlazené, jako dáma, když odchází z kadeřnictví. Tedy, pokud byly letorosty dobře zastrkané.

Ovšem tento pěstitelský zásah je potřebné provést i na vinicích ošetřovaných pouze ručně. Na to se hodí různé nářadí: nejčastěji se používají zahradnické nůžky. Tuto práci je možné provádět i srpem či nůžkami na plot. Osoby menšího vzrůstu s nimi mohou pracovat nad hlavou a nemusí se vypínat na špičkách. Znám i někoho, kdo na tuto práci používal mačetu, ale upozorňuji, že je důležité dbát na svou vlastní bezpečnost. Zde je vidět jak vypadá osečkovač:


Jaký je vliv teplého prázdninového počasí na révu?

To víte, že vysoké teploty v tomto období jsou významným pozitivním faktorem! Vysoké teploty jsou totiž podmínkou pro zdárný průběh jednoho důležitého životního děje ve vegetačním cyklu révy, a tím je „iniciace oček“, čímž se označuje zakládání budoucích květenství. To zjednodušeně řečeno znamená, že v očkách, která se vyvíjejí v úžlabí každého listu, se za vhodných tepelných a světelných podmínek diferencují (můžeme říci, že se specializují) buňky, ze kterých v příštím roce budou na vyvíjejícím se letorostu vyrůstat květní laty. Ideální jsou teploty nad 20°C, které přetrvávají nejméně 4 hodiny denně. Jaká bude produkce hroznů v následujícím roce - to právě záleží na průběhu letních teplot. V našich klimatických podmínkách v dané lokalitě průměrně bývají dva, tři nebo i čtyři hrozny na jednom výhonu. Toto vysvětlení je velmi zjednodušené, protože ještě může probíhat dodatečná diferenciace buněk, ale pro naše účely toto jednoduché objasnění postačí.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - červenec

Pěstování doma

Kurkuma vyžaduje světlé teplé stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí. Upřednostňuje písčitohlinitou zeminu s drenážní vrstvou na dně květináče. Střídá vegetační období s obdobím klidu. V době růstu a květu vyžaduje bohaté zavlažování a každé dva týdny přihnojit. Vzdušnou vlhkost jí zajistíme častým rosením. Vykvétá od července do října, květy vydrží na rostlině až 3 měsíce. K nasazení na květ však potřebuje teploty kolem 25 až 30 °C. Po odkvětu, tedy zhruba v listopadu, se hlíza zatáhne a rostlina ztratí listy podobně jako hvězdník. Rostlinu poté přemístíme do chladné místnosti, nejlépe o teplotě kolem 7 °C. Občas ji zavlažíme, aby hlíza nevyschla. Koncem března až začátkem dubna hlízu zasadíme do nového substrátu a zaléváme. Kurkuma se rozmnožuje dělením kořenů. V listopadu, kdy se rostlina zatáhne zpět do kořenů, ji můžete vyjmout ze zeminy a kořeny rozdělit. Část využijte a část zasaďte do čerstvé zeminy a přesuňte do chladných prostor s teplotou okolo 7 °C, kde s mírnou zálivkou dopřejte kurkumě odpočinek až do dubna. S takovou péčí můžete pěstovat svou vlastní kurkumu nekonečně dlouho. Na nemoci ani parazity náchylná není.

V běžném prostředí našich parapetů se tomuto exotickému druhu zázvoru dařit nebude. Miluje totiž vysokou vzdušnou vlhkost, ale umístíte-li poblíž pokojovou fontánku, samotný květináč postavíte na kamínky nebo keramzit a alespoň 3x týdně celou rostlinu porosíte, pěstování vám zaručeně půjde jedna radost. Hnojte od jara do odkvětu každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. I když se jedná o trvalou rostlinu, v našich podmínkách se pěstuje v nádobách a spíše jako pokojová rostlina, která se na podzim zatahuje. Zimu u nás přečká nejlépe ve skleníku nebo v zimní zahradě, ideálně při teplotě do 10 °C.

Nejčastěji se s kurkumou setkáváme v podobě lila fialových květů. Může mít však i květy bílé. Domů si ji pořizujeme častěji spíše jako řezanou než hrnkovou rostlinu. Není vhodná pro pěstování v panelových bytech ani jinde, kde jí nemůžeme dopřát v průběhu zimy odpočinek a stálou nízkou teplotu (v bezmrazém prostředí).

Kurkuma obsahuje antioxidanty, které mají významné schopnosti v boji s rakovinou. Běžně napomáhá trávení díky zvyšování produkce trávicích šťáv. Preventivně působí proti mozkové mrtvici, zevně slouží k výrobě obkladů na artrotické klouby a má celkově velmi výrazné protizánětlivé a antibiotikální účinky.

Zdroj: Kurkuma - pěstování

Pěstování

Růžicovky jsou lopatkovité, brvité, na okrajích špičaté, tmavě zelené až modravé. Barevnost celé rostliny je dána podle slunečního záření od žlutozelené po zelenou. Dá se pěstovat na okenním parapetu i na okrasném záhonu či skalce. Může dorůst až do úctyhodné výšky 1 m, obvykle se však její výška pohybuje kolem 50 cm. Vyhovuje jí polostín.

Výsev Aeonia ciliatum provádíme v březnu. Připravíme si mělčí misky (jsou vhodnější než hluboké květináče, i později, když rostlina povyroste, je vhodné ji kvůli stabilitě nechat v nižších miskách) se směsí substrátu pro výsev sukulentů nebo obecně pro výsev rostlin a například říčního písku či antuky. Tuto směs je vhodné předem sterilovat v mikrovlnné troubě. Poté do ní vložíme semínka Aeonia a umístíme misku na slunný parapet v bytě. Můžeme přiklopit stříškou vyrobenou z rozříznuté PET lahve, nebo můžeme použít ke klíčení miniskleník. Zálivku provádíme převařenou vlažnou vodou.

Jestliže Aeonia pěstujeme jako pokojové rostliny, je vhodné je umístit na slunné stanoviště, jižní stranu bytu, za okno. V teplých letních měsících je trochu odkloňte, aby na ně nešlo přímé polední slunce. Můžou být tak v polostínu. Ideální teplota pro pěstování je kolem 20 °C. Rostlinu zalévejte opatrně do misky nebo do květináče, ne však přímo na rostlinu, aby se voda nedostala do středu růžice, která by mohla začít zahnívat.

Aeonium je vhodné na jaře přesadit. Zvolte stabilní květináč, nebo misku. Používejte substrát pro sukulenty a kaktusy. Pokud si budete míchat substrát sami, přimíchejte do zeminy říční písek. Půda tak bude lehčí, propustnější. Nezapomeňte na drenážní vrstvu na dně květináče. Použijte keramzit nebo oblázky. Po přesazení Aeonium minimálně 2 týdny nezalévejte. Rostlině se musí po přesazení zahojit ranky, které vznikly na kořenech při manipulaci. Hlídejte, aby se na rostlině nevyskytly plísně. Přes léto dopřejte rostlině pobyt na čerstvém vzduchu. V zimním období prospívá Aeoniím teplota kolem 10–15 °C. Stejně tak jako u kaktusů omezte zálivku na minimum, aby nedocházelo k uhnívání kořenů.

Při nadměrném suchu se může stát, že se začnou svrašťovat listy, pokud to na své rostlině zpozorujete, dopřejte jí během vegetace více vody. Aeonia ocení suchý vzduch. Během vegetační sezóny je můžete občas přihnojit hnojivem pro kaktusy a sukulenty, není to však nezbytné. Aeoniím velmi prospěje letní pobyt na čerstvém vzduchu či ve skleníku.

Zdroj: Aeonium ciliatum

Bakopa velkokvětá

Rostlina pochází z Jižní Afriky a u nás je pěstována jako letnička. Odrůdy 'Falls' se vyznačují větším vzrůstem a velkými květy. Jsou vhodné k výsadbě do nádob na slunná nebo polostinná místa. Velmi dobře vyniknou také ve smíšených výsadbách.

Bakopu můžete pěstovat od jara až do podzimu venku, a jelikož se jedná o trvalku, můžete ji během chladných měsíců zazimovat.

Rostlina disponuje dlouhými stonky, které zdobí drobné zelené lístky, ty jsou následně posety velkými květy. Na dlouhých převislých stoncích nese drobné vejčité jemně zubovité listy, které jsou světle zelené. Stonky jsou listy posety tak, že tvoří hustý zelený koberec posetý něžnými hvězdicovitými květy, které vyrůstají z listového paždí. Drobné květy samy opadávají, takže se vlastně rostlina sama čistí a odkvetlé květy nemusíme obírat. Plodem je tobolka.

Při výsadbě do venkovního truhlíku je potřeba vyvarovat se ranním mrazíkům. S vysazením rostlin tedy čekáme přibližně až do poloviny května. Bakopám se nejvíce daří v dobře propustné a na živiny bohaté půdě – tu zakoupíte například ve formě univerzálního substrátu pro balkonové rostliny. Pokud se rozhodnete umíchat si substrát doma, vytvořte jej ze zeminy, kompostu a písku. Zeminy by měla být zhruba polovina a kompostu s pískem po čtvrtinách.

Bakopy velkokvěté pro svůj růst potřebují dostatek světla a tepla. Najděte jim tedy světlé stanoviště, přímé sluníčko ale není podmínkou. Ideální jsou světové strany jih nebo jihovýchod, kde je dostatek světla po celý den.

Rostlinu byste při zalévání neměli zbytečně přemokřovat, ale ani naopak její substrát nechat extrémně suchý – ideální je, když má bakopa ve svém květináči stále vlhko. Při přemokření se mohou objevit plísně a další nepříjemní škůdci. Během letní sezóny se vyplatí rostlinu přihnojit tekutým hnojivem (bohatým na železo), po kterém krásně poroste.

Bakopa je schopna odolávat mrazům až do pěti stupňů pod nulou. To znamená, že ji stačí zazimovat na konci podzimu. Po odkvětu by se měla seříznout tak, aby její velikost nepřesahovala 20 centimetrů.

Pokud chcete rostlinu nechat přezimovat, na podzim po odkvětu rostlinu seřízněte asi na 20 cm a uložte ji na světlé chladné stanoviště bez mrazu. Ideální je teplota okolo 10 °C. Na jaře rostlinu přesaďte, v době, kdy začnou rašit nové výhony, ji umístěte ven.

Jestliže budete chtít bakopu sami množit, máte dvě možnosti. Bakopa se dá řízkovat nebo vypěstovat ze semínek, která získáte po jejím odkvětu. Pokud máte na výběr, doporučuje se spíše první způsob, jelikož je jednodušší a spolehlivější. Rostlinu lze pořídit kolem 30 korun za kus.


Zdroj: Bakopa

Květina bakopa

Bakopa je letnička, která vám nejlépe vynikne v závěsné nádobě nebo truhlíku. Na dlouhých převislých stoncích nese drobné vejčité jemně zubovité listy, které jsou světle zelené. Stonky jsou listy posety tak, že tvoří hustý zelený koberec posetý něžnými hvězdicovitými květy, které vyrůstají z listového paždí. Drobné květy samy opadávají, takže se vlastně rostlina sama čistí a odkvetlé květy nemusíme obírat. Plodem je tobolka.

Bakopa je rozšířena v tropech a subtropech Afriky, Asie, Austrálie a Ameriky. V Asii je to především jižní Indie, kde se již 3000 let využívá v ájurvédě pod názvem „Brahmi“, což znamená kosmické vědění. Slouží k léčbě mužské i ženské neplodnosti a v současné době také jako „mozkový nutrient“. Známa je i v Nepálu, na Srí Lance, v Číně, na Tchaj-wanu a ve Vietnamu. Roste zde na vlhkých, bahnitých a zaplavovaných místech, často i v tekoucích vodách.

Tato okrasná rostlina pochází z Jižní Afriky, má tedy ráda teplé klima. Na pěstování není však náročná, je tedy vhodná i pro začátečníky v zahradničení. Bakopu můžete pěstovat od jara až do podzimu venku, a jelikož se jedná o trvalku, lze ji během chladných měsíců zazimovat. Běžně dostupné jsou především odrůdy Bacopa 'Snowflake' a Bacopa 'Pink Domino'. První zmíněná má květy bílé barvy, druhá je zbarvena dorůžova.

Bakopa tvoří převislé dlouhé stonky, které jsou porostlé drobnými kulatými lístečky s výraznými zuby. V paždí listů vyrůstají drobné pěticípé květy bílé nebo růžové barvy. Výška bakopy je 50–100 cm, listy jsou vejčité, zubovité a řapíkaté. Rostlina kvete od června do září, disponuje dlouhými stonky, které zdobí drobné zelené lístky, ty jsou následně posety malými kvítky. Na rozkvetlé bakopy je tak opravdu nádherný pohled.

Pěstování bakopy je nenáročné. Jelikož se jedná o převislou rostlinu, doporučujeme ji zasadit do truhlíku nebo květináče vhodného k zavěšení. Na dno nádoby nasypte nejlépe drenáž, neměly by chybět ani otvory pro odtok přebytečné vody.

Při sázení do venkovních truhlíků je potřeba vyvarovat se ranním mrazíkům. S vysazením rostlin tedy počkejte přibližně až do poloviny května. Bakopám se nejvíce daří v dobře propustné a na živiny bohaté půdě, tu zakoupíte například ve formě univerzálního substrátu pro balkonové rostliny. Pokud se rozhodnete si substrát umíchat doma, vytvořte jej ze zeminy, kompostu a písku. Zeminy by měla být zhruba polovina a kompostu s pískem po čtvrtinách.

Bakopy pro svůj růst potřebují dostatek světla a tepla. Najděte jim tedy světlé stanoviště, přímé sluníčko však není podmínkou. Ideální jsou světové strany jih nebo jihovýchod, kde je dostatek světla po celý den.

Rostlinu byste při zalévání neměli zbytečně přemokřovat a ani její substrát udržovat extrémně suchý – ideální je, když má bakopa ve svém květináči stále vlhko. Při přemokření se mohou objevit i plísně a další nepříjemní škůdci. Během letní sezóny se vyplatí rostlinu přihnojit tekutým hnojivem, po kterém krásně poroste. To by mělo být bohaté na železo.

Rostlina je schopna odolávat mrazům až do pěti stupňů pod nulou. To znamená, že ji stačí zazimovat na konci podzimu. Pokud chcete tedy rostlinu nechat přezimovat, na podzim ji po odkvětu seřízněte asi na 20 cm a uložte ji na světlé chladné stanoviště bez mrazu. Ideální je teplota 10 °C. Na jaře rostlinu přesaďte a v době, kdy začne rašit nové výhony, ji umístěte ven.

Pokud si ji budete chtít rozmnožit, máte dvě možnosti. Bakopa se dá buď řízkovat, nebo vypěstovat ze semínek, která získáte po jejím odkvětu. Jestli máte na výběr, doporučuje se spíše první způsob, jelikož je jednodušší a spolehlivější.

Zdroj: Bakopa

Žlutě kvetoucí okrasné keře

Keře jsou na zahradě ideální kulisou, která vytváří pocit stálosti. Nejlépe uděláme, když vybereme rostliny různé výšky a rozličného tvaru a strategicky je rozmístíme. Keře kvetoucí výraznými barvami kombinujeme s těmi, jejichž květy jsou poněkud mdlé.

Keře mohou být dekorativní svým tvarem, nebo květy, které často voní, či barevnými listy, často i svými ozdobnými plody. K celkovému vzhledu přispívají v neposlední řadě také stonky, které mívají často charakteristickou texturu.

Keře jsou rostliny s dřevnatými stonky, které se obvykle rozvětvují od báze a vytvářejí množství postranních stonků přímo ze země nebo kousek nad její úrovní. Tím se liší od stromů, které mají jen jeden kmen, ale do jisté míry se obě skupiny překrývají. Některé z okrasných keřů vypadají zajímavě i několik ročních období, jiné pouze jedno. Většinou jsou snadno dostupné a s jejich pěstováním není velká práce. Všechny však potřebují odpovídající prostor, aby se mohly rozvíjet. Volné místo můžeme do doby, než dorostou, zaplnit přechodnou výsadbou.

Žlutě kvetoucích keřů je velké množství, níže je uvedeno několik druhů pro inspiraci.

Buxus zimostrázový

Jedná se o keř (Buxus sempervirens), který dorůstá do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy žluté. Má rád slunce nebo polostín.

Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních buxusů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu.

Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.

Dřišťál Juliin

Tento keř (Berberis julianae) dorůstá do výšky 2,5 m, je listnatý neopadavý, listy má zelené, květy žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.

Dřišťál je stálezelený trnitý keř vzpřímeného tvaru. V květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Tento keř snese všechny typy půd.

Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.

Brslen evropský

Jedná se o listnatý opadavý keř (Euonymus europaeus) dorůstající až do výšky 5 m. Barva listů je zelená, keř vykvétá v září až říjnu nápadnými žlutými květy. Má rád polostín.

Listy tohoto brslenu jsou řapíkaté, jednoduché, podlouhle eliptické až podlouhle kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, lysé, pouze na spodní straně na žilkách kratičce chlupaté. Květy jsou drobné, 4četné, korunní lístky úzce vejčité až čárkovité, na okraji často podvinuté a brvité, žluté až žlutozelené. Plodem je 4pouzdrá růžová až karmínově červená tobolka.

Pěstuje se na půdách vlhkých, výživných, spíše vápnitých. Jedná se o jedovatý keř.

Čilimník

Tento keř (Cytisus praecox) dorůstá do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.

Zelený metlovitý keřík rozkvétá v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Čilimník vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které pak v zimě namrzají.

Zlatice

Jedná se o keř (Forsythia) rostoucí obvykle do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.

Zlatice kvete bohatě před rašením listů. Květy jsou žluté, objevují se v březnu až dubnu. Vysazujeme ji jako solitér nebo ve skupinách (volně rostoucí nebo stříhané živé ploty). Řez je nejvhodnější provádět po odkvětu.

Vilín

Jedná se o keř (Hamamelis) dorůstající do výšky 4 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce nebo polostín.

Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy a vydrží na keři až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.

Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.

Třezalka kalíškatá

Tento keřík (Hypericum calycinum) dorůstá maximálně do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce nebo polostín.

Nízký keř se vzpřímenými hlavními výhony a obloukovitě překloněnými větévkami kvete velkými žlutými květy od léta až do podzimu.

Třezalka kalíškatá je nenáročná, mrazuvzdorná rostlina, které vyhovují dobře propustné, humózní půdy na slunném, či polostinném stanovišti. Pro lepší vzhled a dosažení většího počtu velkých květů se doporučuje každoroční řez několik cm nad zemí.

Zákula japonská

Jedná se o keř (Kerria japonica) dorůstající do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.

Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím květu je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo i na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.

Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, i na nich bohatě kvete.

Růže pokryvná

Tento keřík (Rosa kordes) dorůstá obvykle do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté květy. Má rád slunce.

Nízká půdopokryvná a slabě vonící růže vytváří husté rozvětvené opadavé keříčky s malými, tmavozelenými a jemně zubatými lesklými listy. Opakovaně a bohatě kvete menšími nápadnými poloplnými květy. Na podzim se okraje listů barví do vínově červené a květy tmavnou do žlutooranžové barvy.

Růže pokryvná je nenáročný mrazuvzdorný a proti chorobám dobře odolný kultivar, vhodný jako keřík do záhonů, skalek i větších nádob. Má ráda slunce, ne úpal (raději mírný polostín), a chráněné vzdušné stanoviště. Zemina má být humózní hluboká a vlhčí, spíše mírně kyselá a propustná zahradní půda. Pravidelně, ale přiměřeně zaléváme ke kořenům. Pro bohatší násadu květů je dobré přihnojit každý rok na jaře a v červenci po prvním odkvětu. Růže nesnáší čerstvý hnůj. Střih není nutný, zmladit můžeme na jaře zakrácením na polovinu. Zvláště v chladnějších oblastech se doporučuje růže na zimu zespodu přihrnout zeminou do výšky přibližně 10 až 15 cm, případně ještě přikrýt chvojím.

Kručinka lydijská

Jedná se o keř (Genista lydia) dorůstající do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád slunce.

Tento nízký poléhavý a opadavý půdopokryvný keřík má obloukovitě převislé měkké větvičky a malé čárkovité, sytě zelené listy. Velmi bohatě kvete menšími nápadnými květy. Kručinka je vhodná do větších skalek, zídek a na záhony, jako solitér i do menších skupin. Má ráda plné slunce, světlo, chráněné stanoviště. Půda by měla být velice lehká, chudší a jen mírně vlhká, dobře propustná hlinitopísčitá až štěrkovitá.

Jedná se o mrazuvzdorný keř, ale přes zimu se doporučuje přikrývka, v tuhých zimách může namrzat. Kručinka nemá ráda přesazování.

Zdroj: Žlutě kvetoucí okrasné keře

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Gabriela Štummerová

Mgr. Hanka Synková

Mgr. Jitka Konášová

Nina Vinšová


Vinna-reva-pestovani

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU