Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

PĚSTOVÁNÍ

  

POSTŘIK

  

MNOŽENÍ

  

ODRŮDY

  
Téma

BOBKOVIŠEŇ SÁZENÍ

Bobkovišeň Caucasica

Prunus laurocerasus caucasica, bobkovišeň lékařská 'Caucasica', je stálezelený keř řadící se do čeledi Rosaceae (růžovité) a rodu Prunus. Dorůstá do výšky 3–4 m a vytváří hustý keř. Původní druh je keř či malý strom pocházející z Malé Asie a jihovýchodní Evropy.

Listy jsou sytě zelené, kožovité, lesklé a podlouhlé. Květy jsou drobné, pětičetné, bělavé, sestavené do hroznovitých květenství. Na rostlině se vyskytují v průběhu dubna až května a svou vůní lákají motýly. Kvetení se může opakovat i na podzim. Plody jsou drobné, lesklé, černé peckovice, které jsou jedovaté.

Pěstování

Aby vám v zimě bobkovišeň nevymrzla, je vhodné rostlinu přihrnout mulčem. I když omrzne, velice dobře obráží. V bezmrazých obdobích v zimě je zapotřebí zálivky. Rostlina preferuje pohostinné stanoviště s vlhčí, propustnou, živnou půdou.

Využití

Tato vzrůstná odrůda bobkovišně se výborně hodí na živé ploty, jako pozadí za jinak barevné sadovnické kompozice či jako krycí rostlina zdí a stinných koutů. Živý plot z bobkovišně je ideální pro ty, kdo chtějí mít listnatý zelený živý plot po celý rok. Vhodná je výsadba i kolem vinohradů.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Diskuze: Re: sázení rajčatjak

Já hodně čerpám nápady a návody tady: magazin.specialnizah… - určitě se tam dočtete vše, co budete potřebovat! :)

Zdroj: diskuze Sázení rajčatjak
Počet odpovědí: 1

Bobkovišeň Etna

Bobkovišeň lékařská 'Etna' je mezi bobkovišněmi tou nejelegantnější královnou. Její tuhé, kožovité listy jsou nápadně bronzové, když raší, postupně jejich barva přechází do teplého odstínu sytě smaragdově zelené. Mají zvláštní tvar, list je od řapíku vejčitý, ale k vrcholu se rozšiřuje a končí téměř naplocho. Tento konec je navíc zvlněný, takže celý keř působí velmi plasticky. Daleko lépe snáší zimní oslunění než jiné druhy, navíc zůstává sytě zelená.

Využití

Bobkovišeň 'Etna' je jednou z nejvhodnějších odrůd pro pěstování ve formě stromu, neboť roste pomaleji a do moc pěkného, vejcovitě zaobleného tvaru koruny, která je souměrná i bez stříhání. Kvete málo, spíše výjimečně – květy jsou kratší vzpřímené hrozny. Plodí ještě méně, než kvete. Pokud přece jenom bude střih potřeba, proveďte jej zjara po mrazech nebo v polovině léta. Celková budoucí výška dospělého stromu je vždy závislá na výšce kmene a je součtem výšky kmene + 2 metry, což je přibližná velikost koruny.

Bobkovišeň 'Etna' není vhodná pro živý plot.

Pěstování

Potřebuje vlhkou, mírně kyselou a dobře propustnou půdu bohatou na živiny. Pokud začnou listy žloutnout, bývá to nedostatkem živin nebo mokrou zemí. Jestliže v zimě nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte! Neměly by jí vyschnout kořeny před zamrznutím země. Plně mrazuvzdorná je do -27 °C.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Diskuze: presazovaní aloe

Dobrý den mám dotaz zda je potřeba při sázeni aloe zalít děkuji za odpověd p. Chotašová

Zdroj: diskuze Presazovaní aloe
Počet odpovědí: 0

Vzdálenost rostlin pro živý plot

Bobkovišně se vysazují na jaře z kontejnerů anebo nekontejnerované, ale s kvalitním kořenovým balem. Podkladní zeminu je vhodné vylepšit dobrým kompostem. V případě výsadby živého plotu pouze z bobkovišní se sází 2–3 sazenice na metr délky budoucího plotu. Pokud se bobkovišeň vysazuje do jílovité půdy, vysadí se mírně nad terén (vyvýší se).

Bobkovišeň je velmi odolná dřevina. Dobře snese sucho, ale uhyne při trvalém přemokření. Je ideální ji vysadit v kombinaci s jinými stálezelenými keři. Je vhodným tmavým pozadím pro časně kvetoucí keře a vyšší trvalky. Bobkovišně však nekombinujte s keři, které plodí ovoce, a nevysazujte je u dětských hřišť. Mají rády slunné či mírně přistíněné stanoviště a vysazují se do dobře propustné, mírně kyselé a vlhčí (ovšem nikdy přemokřené) půdy. Půda nesmí být vápenitá. Na příliš vápenitých půdách se bobkovišním nedaří a jejich listy žloutnou (chloróza). Žloutnutí listů lze odstranit přidáním hořké soli či úpravou pH půdy na kyselou. Žloutnutí může být způsobeno i nedostatkem živin či výsadbou do jílovité půdy.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Diskuze: sázení rajčatjak

Někdo mi radil,abych račata sázela šikmo do půdy kvůli zakořenění,je to pravda?A ještě dotaz,pokud je zasadím do plastového kbelíku nebudou se v něm kořeny přehřívat?

Zdroj: diskuze Sázení rajčatjak
Počet odpovědí: 1

Sázení

Namořené stroužky sázejte tak, že je zamáčknete prstem do hloubky 5–8 cm. Stroužky sázejte vypouklou stranou po směru řádku. V řadě po 10 centimetrech. Řádky by od sebe měly být vzdáleny 35 cm.

Zdroj: Moření česneku

Diskuze: Rarytnik

Prosim o radu,da se rakytnik pestovat na balkone a kdy je vhodna doba na sazeni.Dekuji.

Zdroj: diskuze Rakytník - jeho pěstování
Počet odpovědí: 7

Sázení brambor v červenci

V červenci je možné ještě zasadit brambory, které můžeme sklidit ke konci září. Je vhodné takto vysazovat rané brambory, zajistíme si tak přísun velmi chutných brambor v podzimním období. Brambory vysazujeme obdobným způsobem jako na jaře (viz výše).

Zdroj: Pěstování brambor

Diskuze: pytel nasazení brambor

Prosím, sdělte, kde je možné koupit pytel na sázení brambor. Ukazovali ho ve slovenské televizi. Děkuji.

Zdroj: diskuze Pytel nasazení brambor
Počet odpovědí: 0

Vhodná půda pro přesazování aloe vera

Všechny rostliny aloe vyžadují písčitou nebo štěrkovitou půdu s velmi drobnou drenáží, aby bylo zabráněno uhnívání kořenů. Aloe vera sázejte jen do zeminy určené pro kaktusy nebo do zeminy, kterou si vytvoříte sami. Při sázení aloe vera venku vyberte takové místo, které vždy po dešti úplně vyschne.

Zdroj: Přesazování aloe vera

Přezimování levandule

Pokud máte klasickou Levanduli angustifolia, mohla by přežít venku v květináči, pokud ho obalíte proti promrznutí a občas během zimy zalijete, ještě lepší varianta je zasadit levanduli na zimu do země. Při pozdním sázení dejte kolem chvojí. Pokud máte Levanduli stocheas, tak ta mráz nesnáší a musí přezimovat v bezmrazém prostoru.

Zdroj: Pěstování levandule v květináči

Zasazení orchideje

Orchideje nejsou suchozemské rostliny. Při sázení vaší orchideje musíte postupovat tak, aby horní část rostliny byla mírně nad úrovní okraje nového květináče a tím i prostoru určeného k zalévání. Jemně vyplňte prostor kolem orchideje příslušným substrátem. Než orchideji narostou nové kořeny, které rostlinu zároveň ukotví, doporučuji použít pomocné klipy, které zajistí dočasnou stabilitu orchideje.

Zdroj: Přesazování orchidejí

Výsadba rajčat

Rajčata vysazujte na pečlivě připravený záhon nebo do připravených nádob. U nádob dáváme kořeny až na dno a zasypáváme je až po dolní část lodyhy. U záhonu dodržujeme to, aby rostlinka byla zasazena dostatečně hluboko, aby nedošlo k jejímu vyvrácení. Při sázení rajčat je důležité, jak daleko od sebe je vysadíme, aby si později rostliny vzájemně nestínily. Minimální spon je 50 cm. Rajčata vysazujte vždy na slunném místě.

Zdroj: Jak připravit půdu pro pěstování rajčat

Prodej a cena

Bobkovišeň se dá koupit v zahradnictvích, marketech nebo v internetových obchodech. Její cena závisí na druhu, ale řádově se pohybuje kolem 90 korun za kus.

Zdroj: Prunus laurocerasus

Sázení aloe vera

Vezměte si připravený květináč zasypaný zeminou, utvořte do zeminy díru prstem a vložte do ní aloe vera kořeny směrem dolů. Podržte rostlinu ve vzpřímené poloze a přimáčkněte. Pokud nezůstane rostlina ve svislé poloze, zasuňte za ni tyč jako podpěru. Lehce rostlinu zalijte a umístěte ji na světlém místě, ale mimo dosah přímého slunečního záření, protože vám může sluníčko listy spálit. Ničeho se nelekejte, pokud se rostlina zbarví do červena nebo se listy mírně scvrknou, je to přirozená součást procesu růstu aloe vera.

Než aloe začne růst, tak není potřeba rostlinu zalévat, tedy asi po dobu čtyř až šesti týdnů.

Zdroj: Přesazování aloe vera

Choroby

Bobkovišeň obvykle netrpí žádnými chorobami a škůdci. Na listech se jí však může objevit bílý povlak, který způsobuje padlí (Podosphaera tridactyla). V tom případě použijte postřik přípravky Champion 50 WP Champion nebo Kuprikol 50.

Na listech bobkovišně se též může objevit žír nosatců, lalokonosců anebo někteří červci. Hnědé listy způsobuje bakterie Pseudomonas syringae pv. syringae a několik houbových patogenů, například Cercospora sp., Blumeriella sp. a Wilsonomyces carpophilum. Stigmina carpophila zase parazituje na květech, plodech a pupenech. Na listech vytváří suchou skvrnitost – hnědé skvrny, které brzy zasychají a vypadávají.

Na příliš vápenitých půdách se bobkovišním nedaří a dochází k žloutnutí listů (chloróza). Toto žloutnutí lze odstranit přidáním hořké soli či úpravou pH půdy na kyselou. Žloutnutí může být způsobeno také nedostatkem živin či výsadbou do jílovité půdy.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Sázení a moření česneku

Český česnek je vhodné sadit (před sadbou) na tentýž záhon po 4–5 letech. Na menších zahrádkách to ovšem moc nejde. Pokud je česnek zdravý, není se čeho obávat, jestli jej ale napadla bílá plíseň (proti plísni), nesázejte česnek na stejné místo 8–10 let. Půdu před výsadbou dobře proryjte do větší hloubky a nechte minimálně týden uležet. Pokud se v půdě vyskytují choroby, půdu provápněte.

Na moření česneku a jeho aplikování a výsadbu se názory různí, jedno však zůstává stejné. Česnek moříme v průběhu vegetace i během skladování. Moření má příznivý vliv na zvýšení výnosu a zdravotní stav česneku. Zejména tak česnek uchráníme před houbami Fusarium spp., Bortys spp., Penicillium spp., Sclerotium cepivorum, případně i Helmithosporium allii.

Zdroj: Moření česneku

Bobkovišeň Novita

Bobkovišeň lékařská 'Novita' je novodobou senzací mezi bobkovišněmi. Konečně se podařilo vyšlechtit otužilý druh, který má všechny atributy dříve choulostivých kultivarů: je vzrůstná, má velké listy příjemné barvy, rychle roste a na velkolistou bobkovišeň je překvapivě velice mrazuvzdorná. Jedná se o selekci odrůdy 'Rotundifolia', které je tím pádem i velmi podobná, ale možná ještě o něco hezčí. Listy jsou lesklé, kožovité, 10–15 cm dlouhé, mladé mají svěže zelenou barvu a mění se v tmavě zelenou s o něco světlejším žilkováním. Oproti 'Rotundifolii' má listy více rozevřené od větvičky, takže se plně ukáže jejich krása. List je mírně do špičky, přestože tvar je spíše obvejčitý.

Využití

Roste rychle všemi směry, ale přednostně do výšky, takže brzy vytvoří pěkný, hustý, stálezelený keř. Je vhodná jako rychle rostoucí clona nebo mohutnější solitérní keř, stejně jako ideální pozadí pro nižší a jinak vybarvené keře či stromky. 'Novita' se nabízí i ve formě s nízkým nebo vysokým kmenem, takže se můžete těšit z opravdového stálezeleného stromu. Stříhání je možné v dubnu nebo v polovině července. Tato odrůda kvete většinou až v pozdějším věku a v dospělosti. Květů bývá poté hodně, stejně jako velkých, téměř černých plodů. Byly provedeny mnohé testy ohledně jedovatosti plodů, které prokázaly, že nebezpečí spočívá pouze v konzumaci listů a semen z nezralých plodů, vybarvené či popadané plody neublížily ani dětem.

Pěstování

Potřebuje vlhkou, ale v žádném případě mokrou půdu, přednostně mírně kyselé reakce, bohatou na živiny. Pokud začnou listy žloutnout, bývá to nedostatkem živin nebo chlorózou (přemírou vápna v půdě), případně výsadbou v těžkém jílu. Dodejte rostlině hořkou sůl při chloróze nebo upravte pH půdy na kyselou reakci, nebo bobkovišeň mírně vyvyšte nad terén, pokud jste ji zasadili do jílu. V zimě, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte! Rostlina by neměla vyschnout před zamrznutím země. V případě omrznutí listů nebo větviček stačí zjara zakrátit. Obráží spolehlivě a bujně. Dobře mrazuvzdorná je cca do -24 °C, krátkodobě zvládla už i -27 °C.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Množení

Bobkovišně lze množit řízkováním. Řízky se odebírají ke konci letních prázdnin. Musí být cca 10 cm dlouhé a ponecháme jim pouze 2–3 listy. Řízky nejprve namočíme do růstového stimulátoru, poté vysadíme do mobilních nádob a na zahradu je umístíme až na jaře. Plody obsahují semena, ale dle zkušeností se nedoporučuje množení jejich pomocí.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Bobkovišeň Rotundifolia

Bobkovišeň lékařská 'Rotundifolia' je jednou z nejpoužívanějších odrůd bobkovišní v Anglii, zemích Beneluxu i v jižní Evropě. Nabízí poměrně velké, středně zelené listy, které mají oválný až okrouhlý tvar, čímž se odlišují od běžných bobkovišní, jejichž listy bývají spíše kopinaté, protáhlé a temně zelené. Velice ceněná je pro svou stavbu – větve rostou vcelku symetricky jedna nad druhou, takže svými přírůstky, které jsou vždy hustě olistěné již od země, dokonale zaplní pohled ze všech stran a rostlina tak má velmi ucelený vzhled. Květenství bobkovišní jsou vzpřímená, složená z drobných bílých voňavých květů. Po opylení nastupují lákavé lesklé černé plody, které jsou pochoutkou pro ptactvo, pro člověka jsou mírně jedovaté.

Využití

'Rotundifolia' většinou příliš nekvete. Je ideální pro živé ploty a zelené stěny. Střih je možný zjara po mrazech a v polovině léta, ale pro hustý růst není nutný.

Pěstování

Potřebuje dobře odvodněnou, ale přednostně vlhčí, kyprou půdu, mírně kyselou a bohatou na živiny. Pokud začnou listy žloutnout, bývá to přemokřením, nedostatkem živin nebo chlorózou (přemírou vápna v půdě) – zde stačí dodat hořkou sůl nebo upravit pH půdy na kyselou reakci. V zimě, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte. Rostlina by neměla vyschnout před zamrznutím země. V případě omrznutí listů nebo větviček stačí zjara zakrátit. Obráží spolehlivě a bujně. Plně mrazuvzdorná je cca do -20 °C, v dobré půdě až do -24 °C. Při silnějších mrazech jí mráz spálí listy. Není vhodná do nejchladnějších oblastí republiky.

Zdroj: Bobkovišeň na živý plot kolem vinohradu

Co dělat po doručení

Vinná réva je vyloženě teplomilná rostlina, dařit se jí začíná od 200 do 250 m n. m. Vysazujeme ji proto na slunná stanoviště, směřující na jižní, jihovýchodní nebo jihozápadní stranu, chráněnou před větrem, v průběhu dubna až května. Půda by měla mít dostatek živin, především fosfor, draslík, hořčík a vápník. Na konci července přihnojujeme Cereritem. Před samotnou výsadbou je nutné sazenici ponechat pouze hlavní kořeny, které zkrátíme zhruba na délku 10–15 cm, ostatní kořeny odstraníme úplně. Rostlinu seřízneme na dvě očka. Samotný řez je v průběhu růstu velmi důležitý, bez něho réva neplodí. Řežeme na jaře, v únoru až březnu, stolní odrůdy seřezáváme na 6–8 oček. Sklizeň pak můžeme očekávat během září a října. Při výsadbě nezapomene vzít v úvahu také potřebu opory pro budoucí révu. Rostlina je mrazuvzdorná. Mezi běžné škůdce révy vinné patří padlí révové, proti čemuž v dnešní době existuje mnoho přípravků, ať již preventivních, či pro akutní použití.

Návod pro sázení je majitelem přikládán do balíku.

Zdroj: Sazenice vinné révy Plaček

Druhy vhodné do truhlíku

Tyto květiny byly oblíbené našimi babičkami a v současnosti se zájem o jejich pěstování vrací. Bohatě kvetoucí begonie dovedou rozzářit tmavší plochy, na nichž je s jinými květinami kvůli nedostatku světla problém. Begonie je rod rostlin z čeledi Begoniacae a existuje jich téměř tisícovka druhů. Nabídka se často mění podle trendů, obecně se však dělí podle velikosti květů na drobnokvěté a velkokvěté a podle kořenů na begonie s vláknitými a masitými kořeny.

Při sázení dávejte vždy hlízy begonie vypouklou stranou směrem dolů. Rostliny se sázejí v únoru až březnu do truhlíků na světlé stanoviště s teplotou kolem 20 °C a je třeba je udržovat vlhké. Ven je vysazujte po polovině května. Jejich krásu podtrhnete kombinací s jinými květinami, například s lobelkami modrými a laločnicí přímořskou. Begonie kvetou až do podzimu, pak je můžete rozmnožit řízkováním a semeny. Hlíznaté begonie se kromě toho rozmnožují také dělením hlíz. Hlíza se rozřízne na polovinu tím způsobem, aby obě části měly výhonky a kořeny. Řez se zasype uhlím nebo sírou. Hlízy se sázejí tak, aby jejich vrcholek lehce vyčníval nad úroveň půdy.

Zdroj: Begonie do truhlíku

Právní úprava

§ 1016

Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem.

Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

Části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.

§ 1017

Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.

Zdroj: Jak daleko od plotu zasadit túje

Sázení

Klematis se doporučuje vysadit buď v dubnu, v květnu, anebo pak v období od srpna do října. Ale je možné ho vysadit kdykoliv, tyto měsíce se doporučují jako nejvhodnější.

Klematis je potřeba sázet vždy s pořádnou oporou. Ta může být různá, dřevěné žebříky, pletiva, drátěné ploty, betonářské stavební sítě, prostě cokoliv, o co se může rostlina opřít. Pokud si jako oporu vybereme zeď je potřeba, rostlinu sázet od zdi dost daleko, aby se ke kořenům vždy dostala voda.

Sázet klematis by se mělo do výživné zahradní půdy, která je bohatá na humus a živiny (hlavně na vápník). Půda by měla být dobře propustná a prokypřená zhruba do 50 cm a i odvodněná. Rozhodně se mu nedaří v těžké jílovité půdě. Nevyhovuje mu ani půda, která je příliš suchá, ale ani mokrá.

Sazenice klematisu je potřeba sázet dál od sebe (40 – 100 cm). Jakmile se klematis uchytí, je možné ho přesadit, změna místa nevadí ani starší rostlině. Doporučuje se jen s přesazením počkat buď na brzké jaro (než začne rostlina zelenat), nebo na odkvět, kdy se výhonky rostliny zkracují zhruba na 50 - 70 cm. Přesazovat by se měl klematis do vyhnojené jámy, aby se mu lépe dařilo se uchytit.

Při sázení klematisu je důležité správně zvolit místo, je to totiž trvalka, takže se předpokládá, že na daném místě nějakou dobu poroste (samozřejmě je ale možného i přesadit). Před výsadbou je potřeba vykopat jámu o rozměrech kolem 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy se přidá asi 8 cm drenáže, na tuto vrstvu se přidá zemina promíchaná s proleželým hnojem (kompostem, zahradním substrátem). Takto připravená jáma není potřeba, pokud je půda velmi dobře propustná, není přemokřená, ale je odvodněná. V takovém případě stačí vykopat jámu zhruba 40 cm hlubokou a rovnou připravenou sazenici zasadit.

Před sázením je potřeba sazenici namočit do nádoby s vodou, klematis se musí sázet o 10 cm hlouběji, než byla v kontejneru. Při sázení se rostlina nakloní tak, aby směřovala k opoře. Zemina se pak přitiskne k sazenici. Rostlinu je potřeba důkladně zalít. Poté další zálivky už nemusí být tak vydatné, rostlina nesnáší dobře přemokření. Rostlinu je potřeba k opoře přivázat, i další rostoucí výhonky je potřeba vyvazovat tak, aby směřovaly k opoře. Rostlina musí oporu pokrývat celou, výhonky nesmí směřovat jen do jednoho místa. Výhonky je potřeba přivazovat každý rok jak rostou. Ideálně ještě předtím než se zazelenají, protože pak zdřevnatí a jsou křehké a lehce se lámou. Navazování zdřevěnělých výhonků pak může na rostlině napáchat více škody než užitku.

Zdroj: Klematis

Kdy a jak zasadit maliny

Maliník se sází nejlépe na podzim, při jarní, zvláště pozdější výsadbě totiž sazenice špatně zakořeňují a vytvářejí slabší rostliny. Rostliny maliníku se vysazují ve sponu 2,5 až 3,0 nebo 0,3 až 0,6 m. Sázíme o dva až tři centimetry hlouběji, než původně rostly. Obecně je méně škodlivé o něco hlubší zasazení než sázení povrchové, při kterém kořeny velmi rychle vysychají. Při sázení dbáme zvýšené opatrnosti, abychom nevylámali adventivní pupeny na bázi výhonu a na kořenech. Kořenové sazenice (část kořínků) maliníku se sázejí vodorovně do hloubky osm až deset centimetrů. Sazenice maliníku získáme z kořenových řízků nebo hřížením.

Vzpřímené odrůdy se mohou pěstovat bez drátěnky, ostatní na drátěnce. U všech odrůd dáváme spíše přednost pěstování na drátěnce, která zamezuje poléhání a vylamování plodících výhonů a usnadňuje sklizeň.

Většina odrůd maliníku se vyznačuje dvouletým životním cyklem. V prvním roce vyrůstají z adventivních pupenů kořenového krčku silné letorosty, v dalším roce se rozvětvují a přinášejí plody. Některé odrůdy maliníku plodí již začátkem podzimu na letošních výhonech (výhony vyrostlé od jara) a podruhé v červenci následujícího roku.

Jelikož dosahují výhony maliníku vzrůstu 130 až 170 cm a jsou celkem křehké, je třeba každý maliník přichytit k opěrnému systému, aby bylo pěstování maliníku efektivní. Pouze některé stáleplodící odrůdy jsou životaschopné bez opory pro maliny. Pokud máte na zahrádce jen jednu rostlinu, postačí ukotvit stabilní kůl o výšce cca 150 centimetrů a větve k opoře přivázat.

Maliny kvetou až kolem druhé poloviny května a neohrožují je tak jarní mrazíky. Po 35 až 40 dnech se z květu stává lahodný plod připravený ke sklizni a vy si tak můžete vychutnat zaslouženou odměnu, kterou přináší pěstování maliníku. Období sklizně trvá přibližně 3 až 4 týdny. Maliny kvetou i dozrávají postupně. V případě sucha se malinovník vyplatí zalévat před dozráním malin, aby plody dosáhly maximální velikosti.

Zdroj: Stříhání malin

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Nina Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jitka Konášová


Vinna-reva-pestovani

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP

NABÍDKA OBCHODU